HEAVEN SHALL BURN

Skupina Heaven Shall Burn vznikla v roce 1996 v německém Saalfeldu. Název je zřejmě inspirován stejnojmeným albem blackmetalových Marduk.

Po menších personálních rošádách a nahrání prvního dema (ještě se starým zpěvákem), se sestava kapely ustálila a v roce 1998 vydala své první MCD In battle, there´s no law na labelu Deeds of revolution. Toto album předznamenalo styl, kterým se kapela chtěla ubírat. Valivý metal se spoustou včelínových vyhrávek, nepřekonatelným Marcusovo řevem a texty, které, na rozdíl od většiny metalových kapel, nesou nějaké poselství a poukazují na hardcorové kořeny kapely. (První split s kapelou Fall Of Serenity "Heavni" dnes už na svých stránkách neuvádí).

Skupina začala mnohem více koncertovat, mimo jiné se účastnila Ieper festu v Belgii (tehdy se ještě tento festival jmenoval De vort´n vis). V roce 2000 vychází album Asunder, tentokráte již na slibně se rozjíždějícím německém labelu Lifeforce records. Toto album pro mnohé fans znamená revoluci. I díky němu přebírá Německo pomyslnou taktovku ve vedení evropské metalcore scény, kterou do té doby nesla Belgie. Toto démonické album má mnohem větší energii než jeho předchůdce. Skladby jsou přímočarejší a mají větší tah na branku. Zároveň je zde vidět sehranost a usazenost. V textech Heaven Shall Burn nepolevují a stále mají světu co říci.

V témže roce vychází split se stájovými kolegy Caliban nazvaný jednoduše The Split Program. Každá z kapel má na desce po třech písních + jeden cover od té druhé. Na tomto albu vychází píseň Suffocated in the exhaust of our machines, mající silně ekologicky zaměřený text. Ano, Heaven shall Burn jsou veganská kapela! Další song, který kapela hraje do dnešních dní, je píseň Seventh cross. Tato píseň je inspirována románem Anny Seghersové Sedmý kříž, pojednávající o útěku sedmi židovských vězňů z koncentračního tábora. Nacisté připraví sedm hrobů a sedm křížů a pouze jeden kříž zůstane beze jména... Tím jasně dali HSB najevo, na kterou stranu patří.

Poslední velkou deskou na labelu Lifeforce records je album Whatever it may take (2002). Na tomto albu přivádí HSB svůj styl k dokonalosti. Melodika je ještě melodičtější a propracovanější, energie ještě energičtější a texty ještě více angažovanější. Obal je skvost, který vévodí nejedné sbírce... Album se dočkalo repressu s novým obalem a remasterovaným zvukem. Nejinak je tomu u prvního mini CD. To vychází znuvu těsně před Whatever it may take doplněné o nejrůznější bonusy a první demo!

V roce 2004 dochází k velké změně. Kapela odchází od Lifeforce a usazuje se pod křídly gigantu Century media records. Jako první na CM vychází cd Antigone. To se stává pro mnohé fanoušky nejlepším albem. Oslnivý je zejména zvuk, který dostal křišťálovou průzračnost a oproti WIMT i přirozenost. Tak, jako na každém albu se i tady HSB stylově posunuli dále. Ubyla pekelnost a přibyla hardcoreová dravost a do té doby u Heaven neobvyklé refrény. Zároveň si Heaven Shall burn odbývají své  první krůčky před kamerou, když natáčí videoklik k písni The weapon they fear.

Split program 2 je malým odskočením si zpět k Lifeforce. Opět se sešli se svými tehdejšími kolegy Caliban (kteří pro změnu zakotvili u Roadrunnr rec.) Krátce po jeho vydání kapelu opouští z rodinných důvodů kytarista Patrick Schleizer. Uvolněného postu se ujímá dlouholetý kamarád kapely, Alexander Dietz, který pracuje ve studiu Rape of Harmonies, ve kterém HSB nahráli většinu desek, takže jejich hudbu dobře zná. Alex měl na nacvičení celého koncertního repertoáru pouhých dvacet dní. V tu dobu totiž Heaven Shall Burn vyjíždějí na turné Hell On Earth ve společnosti dalších velikánů As I Lay Diyng, Evergreen Terrace, Neaery a End Of  Days. Povedlo se a první koncert, který Alex s HSB odehrává, je v Bochumu před 900 lidmi.

Album Deaf To Our Prayers je první deskou, na které se Alex skladatelsky podílel a jeho přínos je zde hodně znát. Přibyly melodické vyhrávky, nehrané stylem včelín, což nebylo do té doby u HSB častým jevem. Je ale znát, že nové sestavě ještě chybí usazenost.

Tu skupina plně nalézá s další deskou, která je otvírající částí trilogie, Iconoclast. Na té je patrný příklon k melodiím. Album zároveň ale neztrácí nic z tvrdosti. Dalším dílem je obsáhlé dvou DVD Bildersturm: The visual Resistance. Toto DVD obsahuje záznamy z vystoupení na festivalu Summerbreeze a z koncertu ve Vídni. Dále pak, do té doby, vydané videoklipy a dokument s rozhovory jednotlivých členů a sestřihem z turné po Americe.

Posledním kouskem do skládačky je pak nejnovější deska Invictus, která je pokračováním nastoleného stylu. Limitovaná edice obsahuje DVD se záznamem z jubilejního 300. koncertu ve Vídni. Říkáte si, že na kapelu, jakou jsou Heaven Shall Burn je to nějak málo? Ano, Heaven Shall Burn se neživí pouze muzikou a nehrají 150 koncertů ročně tak, jako například jejich krajani Maroon. Někteří z nich studují, jiní pracují. V jednom rozhovoru řekl zpěvák Marcus toto: „V kapele jsme si prostě řekli: Hele, chceme to začít dělat profesionálně, být jen pro kapelu a pokusit se tak žít? Nebo to chceme nechat jako koníček, tak jako doteď - to znamená, že hrajeme, když máme chuť? Rozhodli jsme se nechat si muziku jako koníček.“

I přesto se o HSB nedá mluvit jako o nějaké regionální kapele. Pozice, kterou si kapela vydobila, je výsledkem výborně odvedené práce, která je vidět nejen na počtu vydaných a prodaných alb, ale i na množství turné, odjetých nejen po celé Evropě, ale i po Japonsku, Austrálii, jižní  i severní Americe a Rusku. Kapela se také účastní většiny významných evropských festivalů. Ať už se jedná o zmíněný Summerbreeze či Wacken nebo slovinký Metalcamp. U nás jsme měli možnost HSB již několikrát vidět. Mimo jiné na festivalech Fluff fest nebo Masters of rock . Ani místní klubová podia jí nejsou cizí (Rock Café, Abaton, 007, Black pes). Heaven Shall Burn nepodléhají módním trendům. Za ta léta vytvořili vlastní, nepodbízivý styl a neztratili nic ze své upřímnosti a lidskosti, kterou dávají najevo nejen v textech a při živých vystoupeních.