B.S.P. - Michal Pavlíček For Kamil Střihavka With The Assis

Druhý (a poslední) počin formace pojmenované B.S.P. opět svedl dohromady tři významné osobnosti české hudební scény, jejichž počáteční písmena příjmení daly vzniknout názvu kapely. Jmenovitě se jedná o Otu Balage, který vyniká citem pro skvělé aranže, což je bezesporu jedna z nejpodstatnějších vlastností klávesisty. Dále do kapely patří Kamil Střihavka, jenž platí za skvělého zpěváka s výborným citem pro rockovou muziku. No a nakonec geniální Michal Pavlíček, jehož si osobně řadím mezi nejlepší české kytaristy vůbec. Když jsem krátce představil sestavu, můžeme se směle vrhnout do rozboru samotného alba „Michal Pavlíček For Kamil Střihavka With Assistence Of Ota Balage“ (ano, je to naposled, co uvádím jeho název v plné délce :)). Úvodní skladbě „Holka čapni draka“, která je vyznáním Michala Pavlička rockové hudbě, nutno říct, že pokud toto měla být poklona rockovým legendám, tak se určitě v plné míře povedla. Chytlavý riff, bláznivý refrén přechází v pokusy o psychedelii a zase zpět k poctivé kytarové práci. Hudbu perfektně doplňují slova s odkazem na největší monumenty historie tohoto žánru. Zkrátka nástup, jak se sluší a patří. Další song „Berkley“ vysloví pro mne jednu podstatnou myšlenku k hodnocení celého alba, konkrétně: „Berkley je Berkley, jó strejček Sam, to nejsou Louny, Louny já znám.“ O to tady vlastně jde, takhle nějak by asi měl vypadat pořádný rock n' roll v českém podání. Záměrně dodávám, že v českém podání, jelikož kapela má rozhodně daleko k pouhému kopírovaní zahraničních vzorů. Muzikanti dokázali do desky vnést kousek vlastního já a přiznejme si, že to se přeci jenom u nás zase tak často nestává. Pavlíček nechává místy vyplynout na povrch trochu bluesovější feeling, bez něhož by to tady zkrátka nešlo. Melodie jsou chytlavé, ale nevtíravé, pro což mají čeští rockeři přeci jenom cit. Střihavka pěvecké party podává nenuceně, jakoby mu slova šly z úst sama a přidává tak na vzájemné harmonii jednotlivých složek hudby. Jeho barva hlasu, frázování, rozsah a ječáky, vše se do tohoto druhu muziky skvěle hodí. Balage dokresluje hudbu v pozadí klávesami a zbytečně si nevynucuje prostor, raději čeká na svoji chvíli a podtrhne podstatu skladbu vhodně zvolenou barvou zvuku svého nástroje, popřípadě vloží třeba minisólo. Jednotlivé složky hudby, jenž jsem před chvílí rozebral, se spojují v jeden kompaktní celek, což je jedním z největších předností alba. Všechny linky na tomto hudebním obraze se spojují v bezchybnou koláž a vy si tak můžete vychutnávat silné melodie, jelikož skladatelsky se deska opravdu povedla na výbornou, nebo si třeba užít hru mistra Michala Pavlíčka. No a závěrem za zmínku určitě stojí hitovka „Země vzdálená“, již můžete odsoudit jako rádiovou odrhovačku nebo si užít melancholickou náladá přecházející v bombastický refrén, v němž vás Kamil Střihavka vytáhne svým hlasem do nebeských výšin a nezbyde než si opravdu zavzpomínat na tu svoji zemi vzdálenou. Recenze na alba, jako je toto, se dělají vskutku samy. Hudba sama inspiruje k psaní, našeptává, jak ji máte pochválit. Ale přeci jenom si říkám, že je vždy co vytknout, a tak nutno přiznat, že album má z větší míry opravdu trvanlivost spjatou až moc blízce s oposlouchatelností jeho melodií. Ty jsou naštěstí dostatečně silné a není jich málo, tudíž v tomto směru taky nelze album nějak odsoudit. Zkrátka škarohlídství zde asi opravdu není na místě a raději si užijme hudbu, jak si ji bezpochyby užívali všichni zůčastnění hudebníci.