Testament - Dark Roots Of Earth

|
Kategorie: 
Testament - Dark Roots Of Earth

Každé vydání nového alba, kapely příslušící do zlaté metalové generace druhé poloviny osmdesátých let, je dnes již událostí a američané Testament rozhodně patří mezi jména, která si svojí výkonností a mimořádnou pozornost, stále zaslouží. Kvintet ze San Francisca totiž i po čtvrtstoletí dokazuje, že patří právem mezi nejsilnější formace ve svém ranku a byť vzešel až z druhé vlny žánru thrash, měl vždy tendence přerůstat své služebně starší konkurenty, než se ztrácet v záplavě nově příchozích a posléze zapadat, za což mohl jejich silně osobitý projev umocněný hromovým hlasem frontmana Chucka Billyho, obrovitého chlápka z indiánskými kořeny. Musím říct, že každé jejich období mělo z dnešního pohledu něco do sebe, za což mohla kromě jiného také účast muzikantů patřících ke světové špičce na jejich albech reprezentujících postupující devadesátá léta.

 

První dvě řadovky „The Legacy“ a „The New Order“ jsou dnes již opravdovou klasikou thrash metalové scény z Bay Area, ve kterých spojení neurvale burácejících riffů kytaristy Erica Pattersona, s vyhrávkami a sóly jeho technicky bravurně vybaveného kumpána Alexe Skolnicka, dokázalo vykouzlit opravdu působivé momenty. V období od třetí po páté album (tedy „Practice What You Preach“, „Souls Of Black“ a „The Ritual“), se v jejich repertoáru stále častěji prosazovaly klasicky rockové postupy, střední tempa, ale i výraznější melodie ovlivněné tehdejší tvorbou slavnější Metallicy. Daleko více prostoru než Patterson rázem dostával Skolnick a ruku v ruce s těmito tendencemi se Chuck Billy hlasově stále zlepšoval. Pochopitelně tedy došlo i na nějakou tu baladu – v podání Testament  však vždy působící spíše jako mnohovrstvý epicky vystavěný příběh, který každým  momentem rostl a byl vždy dalece vzdálen formátu sladkého cajdáčku. Byla to tenkrát, počínaje albem "Practice What You Preach" a konče "Low", opravdu krásná tradice, na každém albu jedna (a ne ledajaká) balada.

 

V roce 1993 následoval odchod Alexe Skolnicka, který se tehdy vzhlédl v jazzově laděné hudbě a metal jej již zkrátka příliš neuspokojoval, načež došlo u Testament k obratu k daleko tvrdšímu vyznění, které reflektovalo dobový příklon k více groovy stylům a tehdejší moderně, jinak reprezentované tvorbou kapel typu Pantera. Stejně tak hlasový projev Chucka Billyho hodně zhrubl a potemněl. V postupujících devadesátých letech bylo Skolnickovo místo pravidelně zacelováno nějakou význačnou osobností světové metalové scény, nejčastěji pak světoběžníkem Jamesem Murphym, ale i na dalších postech, po odchodu původní rytmické sekce Greg Christian/ Louie Clemente, k stabilní dvojici Billy/ Patterson, stále přibývaly pouze vyložená esa. Ať už zmíním bubeníky jako John Tempesta (hrál na albu „Low“), Gene Hoglan („Demonic“) nebo Dave Lombardo, popřípadě vynikajícího baskytaristu Stevea DiGiorgia (oba nahráli album „The Gathering“), vždy šlo o muzikanty světové extratřídy, kteří se v devadesátých letech spoluzasloužili, že jméno Testament vždy znamenalo vysoce aktuální a prvotřídní metalové zboří.

 

Po mnohaleté pauze způsobené vážnými zdravotními problémy Billyho se však Testament dávají dohromady až po šesti letech, tedy zhruba v polovině minulého desetiletí, navíc jsou znovu v jejich řadách dva ztracení synové z éry prvních pěti alb, tedy Alex Skolnick a Greg Christian, na kvintet pak kapelu doplnil bicmen Paul Bostaph (ex-Slayer, Forbidden), protože Louie Clemente se již dávno nadobro vzdal muzikantských ambicí. Výsledkem bylo úspěšné turné a posléze i návratové album „The Formation Of Damnation“, které pouze potvrdilo neupadající formu kapely z období předchozí namáklé dělovky „The Gathering“. I když kapele po jejím návratu mnozí vyčítali lehce rekapitulační tendence, beroucí si z každého období trochu a zároveň nepřinášející nic zas až tak nového, mám za to, že šlo o desku vysoce převyšující konkurenci.

 

Letošní rok se tak nese ve znamení druhého post-comebackového alba - „Dark Roots Of Evil“, které dle mého názoru působí ještě mnohem více rekapitulačním dojmem než zmiňovaný předchůdce a Testament na něm slyšitelně přebírají osvědčené postupy, hlavně tedy ze své tvorby ranných devadesátých let, takže jde o určité zvolnění a upřednostnění práce Alexe Skolnicka před riffmistrem Ericem Pattersonem. Chuck Billy letos jen velmi zřídkakdy deathmetalově zachroptí (nejpatrnější je to asi v thrashové vánici „True American Hate“, která patří k nejlepším položkám kolekce), k mé libosti však jeho hlas vykazuje spíše stabilní pěveckou připravenost a pěje tak, aby byli všichni letití příznivci Testament spokojeni, tedy typickým sytým, hutným a rozmáchlým projevem s odbočkami k těm minoritním - v tomto případě k těm drsnějším, ale i baladičtějším. Songy jsou jednodušší a více přehledné než na několika předchozích albech a celek díky tomu působí jakoby byl zhotoven již s určitým scénářem, jako by si s producentem a vydavatelstvím kapela sedla a řekla si – „musí zde být tamto a zde zase tohle – zde rychlý thrashový nářez („True American Hate“), tam hitovka v středním tempu („Native Blood“), jinde epický song („Dark Roots On Earth“)a tklivá balada („Cold Embrace“), a pak to ještě doplníme několika pohupujícími se riffovačkami, co si budou návštěvníci Wackenu dobře pamatovat (songy jako třeba „Throne Of Thorns“). Motem letošní nahrávky je diskutabilní vztah člověka nového věku a přírody, ať už zde kapela naráží na neovladatelné přírodní živly, číhající na svou chvíli, nebo jinde projevuje své sympatie k původním obyvatelům Ameriky, jako těm, kteří dokázali žít v souladu se svým prostředím a nyní pouze živoří na okraji společnosti.

 

Přestože „Dark Roots Of Earth“ řadím spíše k těm horším albům Testament a to i navzdory účasti snad nejsilnější sestavy (k čtveřici Billy/ Skolnick/ Patterson/ Christian přibyl Gene Hoglan), mám za to, že jde stále o ve svém ranku hodně nadprůměrné a kvalitně zhotovené album, byť producent Andy Sneap dle mého znormalizoval osobitý zvuk kapely na úkor tradiční touhy stvořit za každou cenu moderní a průrazný metalový sound. Na Testament tedy průměr, v kontextu celosvětové metalové scény však vysoký nadprůměr. Tihle mistři prostě stále umí.

Hodnocení: 
80%
Žánr: 
thrash metal
Rok vydání: 
2012
Length: 
76:22
Hudebníci: 

Chuck Billy - zpěv
Alex Skolnick - kytara
Eric Patterson - kytara
Greg Christian - baskytara
Glen Hoglan - bicí

Tracklist: 

01.Rise Up
02.Native Blood
03.Dark Roots On earth
04.True American Hate
05.A Day In The Death
06.Cold Embrace
07.Man Kills Mankind
08.Throne Of Thorns
09.Last Stand Of Independence
10.Dragon Attack (bonus track)
11.Animal Magnetism (bonus track)
12.Powerslave (bonus track)
13.Throne Of Thorns -extended(bonus track)

Vydavatel: 
Nuclear Blast Records