Tarja Turunen - Colours In The Dark

Neznám člověka hudebně smýšlejícího, který by si při vyslovení pojmu "symfonicko-metalová diva" představil někoho jiného než je Tarja Turunen. To, co tato dáma ve světě hudby dokázala, je opravdu mimořádným příkladem toho, že lze propojit žánry, jejichž zástupci sebou povětšinou navzájem pohrdají. Mezitím, co zarytí fanoušci "starých" Nightwish postupně tuto kapelu opouštějí, protože pro ně už není tím, co bývala, Tarjina kariéra vzkvétá a zraje do nejen pěveckých, ale i do suverénně podaných skladatelských počinů.

Její čtvrté řadové album s názvem Colours In The Dark nám už svým přebalem a také klipem k prvnímu singlu Victim Of Ritual naznačuje, že se jedná o pestře barvitý zásah do světa nejen metalu a rocku, ale také klasiky a to všechno s jemným feelingem elektronických prvků. Právě ty dotvářejí onu "barevnou" atmosféru, která na předchozích deskách nebyla znát, protože každá z nich konceptuálně spadala pod přesně vymezenou a ohraničenou směs žánrů, které ovšem Colours In The Dark vůbec neřeší. Tím pádem můžeme slyšet v jedné skladbě promnutí všech výše zmíněných i nezmíněných, dovoluji si nazvat "neexistujících", žánrů. Tarja se na všech skladbách autorsky podílela a je více než jasné, že její fantazijní svět je stejný jako deska - neskutečně dynamický a pestrý.

Na desce, která je právě tak dynamická, najdeme od energického Victim Of Ritual, které album zahajuje, nebo podobného Never Enough, skladby natolik zvláštně laděny, že si opravdu netroufám je žánrově vymezit. Určitě mezi ně ovšem patří hned druhá 500 Letters nebo Mystique Vojage, při kterém mne v určitých Tarjiných hlasových polohách v kombinaci s lehce klavírním podkladem až mrazilo. Bylo to ovšem mrazení ne studené, ale naopak hřející teplotou barev, které zdobí (nejen) přebal CD. Mimojiné se Tarja opět nevyhla ani coverování už tak dost známých hitů a např. po Poison od Alice Coopera (na desce My Winter Storm) se na Colours In The Dark objeví skladba Darkness, původně od (Petera Gabriela). Myslím si, že délka alba je ideální, což bylo producentským záměrem, a "Barvy v temnotě" nenudí, neuspávají, ale ani jich není málo. Krásnou uzávěrkou je Medusa, jejíž exotická flétna na konci pošle všechny zvuky i barvy efektivně do ztracena.

Myslím si, že Colours In The Dark se zařadí do hudební historie jako jeden z nejsilnějších počinů roku 2013 od zpěvačky, která se dá považovat svým zaměřením nyní již za legendární. Ať totiž existují miliony přívrženců "nové" éry Nighwish, kteří Tarju neuznávají, je jisté, že tato paní ukázala, co vše se v ní skrývá. A věřím tomu, že v blízké budoucnosti ještě ukáže...