Beata Hlavenková – ΘΕΟΔΩΡΟΣ

Ne zrovna často se mi dostane do ruky vinyl s pouze klavírní tvorbou, natož soudobou a ještě k tomu domácí. O to víc mě překvapila nabídka na recenzi nové desky jazzové pianistky Beaty Hlavenkové, ΘΕΟΔΩΡΟΣ, která vyšla na podzim loňského roku u labelu Animal Music (vinyl u Minority Records).

Hlavenková je u nás známá především díky spolupráci s Lenkou Dusilovou (Baromantika, Eternal Seekers) či Ivou Bittovou, nicméně má i další bohaté hudební zkušenosti nasbírané během posledních deseti let, ať už hráčské, skladatelské, či aranžerské, o kterých hudební veřejnost ví bohužel spíše jen náhodou.

Svou první vlastní desku Joy for Joel vydala roku 2009. Ta získala název podle prvního Beatina syna – Mathiase Joela. Druhé album, ΘΕΟΔΩΡΟΣ, se jmenuje podle syna druhého, Theodora. Celkově je však oproti debutu pojato přesně naopak. Jak bylo Joy for Joel obsazeno nástroji a zahraničními hosty, tak je ΘΕΟΔΩΡΟΣ komorní a jen a pouze vyhrazeno klavíru. Koncept nahrávky je věnován oslavě života. Vše do sebe zapadá – slova Mathias a Theodoros znamenají v hebrejštině resp. řečtině „Boží dar“ a tím je podle Hlavenkové právě život. A vzhledem k tomu, že ten se skládá z let, měsíců a dnů, bylo album vytvořeno jako soubor dvanácti skladeb inspirovaných měsíci v roce a taktéž podle nich pojmenovaných.

Od samého začátku desky kompozice plynule střídají tempo, hrají si s dynamikou, plují na vlnách nálad… No a hlavně výborně fungují! Díky tomu všemu a navíc neoposlouchaným harmoniím bych se nebál desku přirovnat k impresionistickým dílům konce devatenáctého století – Débussy by jistě měl radost. Nemá cenu rozebírat jednotlivé stopy zvlášť, vzhledem k tomu, jak výtečně působí dohromady jako celek. Album neskutečně baví, má pohlcující atmosféru, jakou jsem již dlouho nezažil a musím se přiznat, že se mi několikrát stalo, že jsem se přistihl desku obracet třeba již posedmé za sebou… Decentní křehkost střídaná výbuchy emocí se naprosto přirozeně doplňují a jediné, co mě na desce mrzí, je její v tomto případě krátká stopáž třiceti osmi minut.

Hned od prvního poslechu mi je jasné, že se jedná o opravdu výjimečnou nahrávku a věřím, že toto album bude mít stále co říct i po letech a zařadí se mezi ony nestárnoucí kousky umění, které lidé pro jejich kvality vyhledávají znovu a znovu.

P. S. Prvního a druhého února proběhne v Praze v kostele svatého Vavřince křest desky, nenechte si ho ujít…!