Kasabian - 48:13

Kasabian - 48:13

Kasabian si žijí ve svém vlastním městě. Jejich duchovní otec - Sergio Pizzorno - je člověk vnukávající své představy tak vehementně, že tihle kluci jdou s onou myšlenkou tvrdohlavě vpřed, aniž by si vyslechli nějakou radu či konstruktivní kritiku. Je zřejmé, že takto arogantní postoj má některé nevyhnutelné vzestupy a pády. Nakažlivá hudba s rozeznatelným zvukem i po letech, nicméně dokazující stejně jako mnohokrát, že tvorba Kasabian je z jejich strany čistě dobrovolným humbukem a jako jedni z mála dodavatelů rockové taneční hudby + něco mezi tím. Obdivuhodná věc čišící z každého záznamu, je úsilí o přepínání z dvouhry, tvořící tak soudržnost zážitku. Jejich předchozí a filmem náladěné album Velociraptor!, nakonec naznačilo schopnost pracovat jako jedinečný celek v takovém souladu, že vám nemohlo uniknout z pozornosti. Takže pokud se tito guruové naučili něco sami od sebe, pak by 48:13 mělo být krokem vpřed své hudbení cesty...(?)

Bohužel, Pizzorno gang pocítil, že by se tato osvěta stala příliš komplikovaná a Kasabian se tak rozhodli zbavit i té poslední vrstvy své píle - vrstvu po vrstvě - ve finále nápadně podobné jako album Yeezus od Kanyea Westa (což člověka celkem překvapí, proč inspirace zrovna jím). Výsledkem je, že tato snaha končí naprosto anonymně nepomáhající vůbec ničemu. Hudebně řečeno, 48:13 není radikálním odklonem, to je především aspekt electroniky fungující tolik na debutovém albu. Prvá polovina alba je přesně vyšitá jak z doby, kdy se vznášejí jako jakákoliv jiná věc vydaná dříve, někdy sahající i do vzdálenějších výšek, ale přesto pociťující jakýsi rozklad. Zajisté, že na tom má svůj podíl chladnoucí a chytlavé melodie, ale holé kosti struktur toho ostatního které by jste tak rádi prozkoumávali, proplují zcela neoposlouchány do neznáma. U prvých dvou skladeb kapela ukazuje, jak moc se připravují na velké letní festivaly (ne náhodou jsou proto hlavní hvězdou v Glastonbury). Obě jsou vybaveny vším obrovským, čím jste u Kasabian zvyklí a dopřává tomu efekt anthemického zvuku, který zapne vaše nohy z režimu off. První z nich Bumblebeee je klasickou ukázkou plného rocku, která je reminiscencí na titulní záznam, zatím co druhá se může pochlubit, několika znepokojivými řetězci a posilujícím sborem. Chemie obou je velmi dobrá, neboť zpěv Toma Meighama odvádí docela dobrou práci zapojující i posluchače. Jen ty mezihry jsou zbytečným zářezem, který by šel neoficiálně rozdělit (záznam) do tří částí.

Střední část se do jisté míry pyšní nejpozoruhodnějšími melodiemi, třeba jako u eposu Treat. Dalo by se to shrnout jako bezstarostné a avšak do jisté míry závislé na opakujících se refrénech zasazené do pružných rytmů, před hypnotizující druhou polovinou, která se začne následně odvíjet. 48:13 nepředstavuje nic objevného nebo komplexního, možná však je místy progresivní v electronickém segmentu, který očividně měl být původním základem alba. Ovšem znovu - bohužel, Pizzorno ji opustil pro více okamžitých nápadů. Velmi ironická skladba parodující sama sebe Explodes je zajímavá s low-key žalozpěvem uvádějící se v anotálním vzorku s naprosto dementními syntezátory. Vzlétá v poslední minutě, kdy to připomíná bláznivé momenty West Ryder Pauper Lunatic Asylum což jsou pocity poněkud nepatřičné.

Úsek pásma pak zakončuje skladba (Levitation), krátký východem nasycený psychedelický výlet, který by našel uplatnění i na desce předešlé. Následně Clouds, 60' revival melodie ala The Brian Jonestown Massacre a discotéková singlovka Eez-Eh . Přestože texty jsou občas k zaškrcení hodné (problém, který sužuje kapelu stále), je album 48:13 hloupé, zábavné a nálada je kolísavá s každým poslechem a rozpoložením posluchače. A tehdy jste-li připraveni se vzdát veškerých nadějí, přichází povinná balada S.P.S., která překvapivě v sobě nachází nejvíce pokory, kterou tihle kluci v sobě nacházejí. Doteky kytarových strun a sladkých vokálů, které jako posvěcené echem známo z tvorby Primal Scream, vytvoří opravdu pěknou a intimní atmosféru, jenž pomalu zmizí.

Zatímco 48:13 obsahuje jen velmi málo látek, můžete se buď obrátit na začátek tvorby, nebo se vám po páté Kasabian dostanou pod kůži. Není na tom nic nového, Kasabian dříve vyvolávali jakousi bipolární reakci, která ale s úderem 48:13 letěla až příliš daleko na oběžné dráze.

Hodnocení: 
69%
Žánr: 
Alternative-electronic rock
Rok vydání: 
2014
Length: 
48:13
Hudebníci: 

Tom Meighan: vocals

Sergio Pizzorno: guitar, synthesizers, bass guitar, programming, vocals

Chris Edwards: bass guitar

Ian Matthews: drums, percussion

Tracklist: 

01.(Shiva)
02.Bumblebeee
03.Stevie
04.(Mortis)
05.Doomsday
06.Treat
07.Glass
08.Explodes
09.(Levitation)
10.Clouds
11.Eez-Eh
12.Bow
13.S.P.S.

Vydavatel: 
Columbia, Sony Music