The Places - '13

Čerstvě vydané EP '13 je v pořadí třetím studiovým počinem kapely The Places, která si již několik let svérázně vydobývá vlastní místo v mozaice ostravské klubové scény. Je však dobré zmínit, že se nesnaží a nesnažila nadarmo. Ačkoli to nějakou tu chvíli trvalo, o The Places se mluví a jsou na Ostravsku – alespoň mám ten pocit – poměrně známým jménem. Nyní si pojďme přiblížit jejich poslední EP nesoucí jednoduchý, avšak více než výstižný název '13.

Inu, když se trochu pozastavím u samotného názvu, je mi docela jasné, co ve své podstatě představuje. Představuje rok, který byl pro kapelu svým způsobem zlomový; za tento rok totiž nejenže stihli do svých řad přibrat nového člena, klávesistu Ondřeje Bubu, ale také obrazili spoustu přestižních (nejen) ostravských klubů a zahráli si i na velice zajímavých festivalech (Festival v ulicích, Dokořán, Colours of Ostrava) s dalšími, trochu nadneseně řečeno, zkušenějšími interprety. Co je však nejdůležitější, v roce 2013 přichází žánrová změna – a to právě s příchodem nového instrumentalisty. Náhlý přerod k alternativnímu (indie, chcete-li) popu vnímám veskrze pozitivně, neboť je to právě ta hudební poloha, která The Places sluší nejvíce. Zpěvačka Eva Konečná svým projevem působí velice sebejistě, což žene celou kapelu dopředu. Přestože naše milá ostravská šestice trochu „zjemnila“, na hlas Evy Konečné to evidentně nemá žádný výraznější dopad. Její charismatický vokální projev zůstává zachován, je v něm však cítit vyzrálost a – narozdíl od předchozích nahrávek – naprostá jistota. Co mi však trochu vadí, je výslovnost anglických textů v některých pasážích vybraných skladeb. Jako perfektní příklad mohou posloužit skladby One Silent Minute a Nowhere to Hide, tedy naprosté protiklady, alespoň co se textové stránky věci týče. One Silent Minute (z dalších pak třeba taková The Beginning of the End) má mnohem „jednodušší“ text, o to se se mnou jistě nikdo nebude přít, ale zato má posluchač možnost zachytit každé slovo. Jinak je tomu u Nowhere to Hide, kde možná až přílišná afektovanost způsobuje, že mi mnoho veršů naprosto uniká. A podobně vznikají různé variace anglického jazyka na český způsob... Méně je někdy opravdu více.
Nezajímavá není ani instrumentální složka, kterou tvoří solidní základ baskytary, bicích a dvou kytar podbarvených plošnými klávesami. Skladby The Places nejsou nijak složitě strukturovány, ba právě naopak – kapela vsází na jednoduchost a líbivost, nikoli však prostoduchost. Jak už jsem zmínila, příchod Ondřeje Buby vnímám více než pozitivně, a to zejméně proto, že se ve skladbách této skupiny, jež by se v minulosti daly s trochou nadsázky a letmým pousmátím označit za rock'n'rollové, objevuje – a to je velice důležité – více prostoru pro různé hrátky s dynamikou atp. A to i přesto, že neztratily nic ze své pověstné přímočarosti. Díky těmto klávesovým plochám dostala hudba úplně nový rozměr, dostalo se jí mnohem více vzdušnosti a specifických atmosfér.
Když trochu odbočím, osobně by se mi zamlouvalo, kdyby se na příštím albu či EP objevilo více mužských vokálů. Skladba One Silent Minute, kde to bylo letmo nastíněno, ve mně probudila zvědavost. Skutečně by to mohlo být zajímavým oživením, zvlástě pak u kapely, kde je poměr mužů ku ženám 5:1.
Ráda bych se ještě v krátkosti vyjádřila k jediné české skladbě; Co můžeš nabídnout. Asi nebude velkým překvapením, že se dle mého názoru jedná o nejslabší článek celé desky. Text na mě působí plytce, a přestože se po hudební stránce nejedná o úplně zavrženíhodnou záležitost (vyskytuje se tam pár pěkných nápadů a svým způsobem se kapela vrací ke svým rockovým kořenům), naprosto píseň potápí. Je samozřejmě velice těžké napsat kvalitní český text, a proto tady také máme díla některých etablovaných českých básníků. Rozumím situaci kapely, ale toto byl zkrátka krok vedle.

The Places hudebně dozráli do velice zajímavého uskupení, které by byla škoda přehlížet. Jistě, naše scéna je v současné době až neskutečně přebujelá, ale mladá kapela, která se za tři roky vyvine v těleso působící opravdu až úctyhodně profesionálně, a ještě ke všemu dělá nevtíraný inteligentní pop, snad stojí za povšimnutí širší veřejnosti. Je to totiž přesně ta hudba, která by se mohla trefit do vkusu průměrného českého posluchače. Toto The Places tedy zvládli a překonali. Dalším cílem by mohla být rádia. Nebudu zastírat, že této sympatické šestici úspěch v nějakém masovějším měřítku přeji.

Slušně odvedená práce.