Open Air Festival

Po loňským vydařeným prvním ročníku Open Air Festivalu s megahvězdami Faithless a Kasabian jsem byl zvědavej, jak jim to pošlape dál. Jako se po úspěšným debutu čeká na druhou desku, stejně by se to dalo aplikovat na festivaly. Předpověď zněla hezky, skoro jsem doufal v první letošní fest bez deště.

Překvapilo mě posunutí main stage o takových deset metrů blíž ke zvukaři, za což mohli The Chemical Brothers, kteří chtěli mít pódium ze 100 procent na pevným podloží, což ve výsledku viditelně zmenšilo plochu pro lidi. Zvuk toho megakolosu otestovali jako první Skyline. Všechno vypadalo krásně a celý 3 písničky, co stihli zahrát, posílali slibovanou energii do lidí. Ale pak najednou kapela zmizela z pódia, protože vítr se rozfoukal tak moc, že někde něco prasklo a pořadatelé vyhnali lidi z důvodu bezpečnosti všech k okolním pódiím. Ještě že to nedopadlo jako v Indianě…

Pořád čekam, kdy mě přestane bavit Mig 21. Stejný písničky, do písmene stejný kecy okolo, ale stejně je to pořád paráda. Na Jiříka byla asi moc zima, neboť se svlíkal míň než je u něj obvyklý, ale myslim, že to docela dobře vyrovnal nějakej chlapec, kterej se nám ukázal, jak ho Pánbů stvořil. Na Migách taky vznikla skvělá fotka, kde mají všichni pusu dokořán, jak kdyby jim všem někdo vytáhnul z pusy obrovský lízátko (ano, jsem tam stejně).

Už dlouho mě trápí, co mají Češi na velkohlavých bandech typu Chinaski, Kryštof, Divokej Bill, Nightwork apod. Třeba Krajčovo písničky mi připadaj jedna jako druhá a na absurditě to získá, když několik tisíc Pražáků pěje ódy na Baníček.

Čekání na největší večerní pecku The Chemical Brothers mi zkrátili ještě ten večer excelentní Tata Bojs. Přijeli se speciální show s obrazovkama za zády, kam promítali klipy a spoustu psycháren. Hráli i docela dost písniček z Ležatý osmičky a takový Opakování nebo 2031 jsou naživo fakt parádní. A jakmile slyším Pěšáky, tak neznam bratra…

Znáte to, velcí rockeři mají za zádama stěny z Marshallů. Chemici měli za sebou stěnu všemožných klapek, blikátek a bůhví čeho ještě. K tomu si ještě přivezli obří světelnej turbus, kterej se jim sem tam rozložil a vypadalo to opravdu skvěle. Tak hoďku před začátkem koncertu pršelo. Jakmile vlezli na stage, jako mávnutím kouzelným proutkem přestalo. Počasí měli fakt objednaný výborně. Přestože od Chemiků znam asi dvě písničky, celej koncert jsem koukal s otevřenou pusou na tu show. Zvuk byl neskutečnej, světla byly neskutečný, obrovská psycho projekce za jejich zádama byla neskutečná. Až budete někdy na jejich koncertě, nechoďte dopředu bez špuntů. Stál jsem tak 3 metry od hradby subwooferů a když vám půl minuty duní jedna přebasovaná frekvence do hlavy, tak nevíte nic. Po tomhle setu jsem byl rád, že jsem došel až do stanovýho městečka, který tam je mimochodem sakramentsky daleko.

Letošní festivaly jsou nějaký mrtvý. Chápu, že jsou lidi uprostřed noci natolik unavení, že je ani ti Chemici prostě nerozparádí, ale v šest odpoledne koukat na Sunshine se setem, na kterej se už dlouhá léta poguje jak o život? Tak to mimochodem bylo i na Tata Bojs a podobných vyloženě tanečních kapelách. Ještě víc mě pobavily první dvě řady plný mladých Charlottek. Když už Kay skoro nasraně řval, jestli tam doprdele někdo je, nebo když už to zkusil sám roztleskat, reagovalo se od třetí řady dál. Kayovi ještě pro větší bezpečnost po tý jeho loňský piruetě nalepili na odposlech křiklavě zeleně DON´T STEP! Příslušné videjko z loňska si jistě hned najdete na Youtube.

Další z headlinerů Interpol tak nějak přišel a zas odešel…  Zpěv mi lehce připomínal Wina Butlera z Arcade Fire. Ty jejich kytarovky jsou sice pěkný, melodický, catchy a bůhví co ještě. Jenže ono to graduje, graduje, graduje a najednou je konec… Žádnej zlom v cokoliv nadpřirozeně skvělýho.

A nakonec vrchol soboty, hvězdní Good Charlotte! No… Moje poslední setkání s Good Charlotte bylo, když mi tak v devíti letech visel jejich plakát nad postelí, protože na něm byli čtyři potetovaní človíčci. A samozřejmě znam I Just Wanna Live. Hotovo, konec. Je to takovej jednoduchej americkej punčík s textama o lásce… Nejhorší brak… Pardon…

Open Air dospěl. Většina věcí tam fungovala, jak měla, akorát teda korejtko s vodou k Toi Toikám by od věci nebylo. Letošních 24 000 návštěvníků je na druhej ročník docela slušný. Tip z minulýho roku, Chemici, nám vyšel. A co bude příští rok?