The Australian Pink Floyd Show Exposed in the light World Tour 2012

|
The Australian Pink Floyd Show Exposed in the light World Tour 2012
Datum: 
Sobota 14. Leden 2012 - Čtvrtek 28. Březen 2024
Město: 
Praha
Místo: 
Tipsport Arena
Návštěvnost: 
téměř plno
Účinkující: 

The Australian Pink Floyd Show

Je sobota večer a já vyrážím se svým tatínkem do Prahy na koncert, na který se chystám už půl roku. Jak mi revivalové kapely k srdci nikdy nepřirostly, tak jsem dnes zvědavý a i dost natěšený – čeká nás vystoupení The Australian Pink Floyd Show, čili toho oficiálně nejlepšího Pink Floyd revivalu na světě, o kterém i členové původní kapely prohlásili, že je lepší než originál. A to už je co říct!

Po příjezdu a vyřízení akreditace vplouváme do útrob sparťanského stadionu, který je téměř zaplněn fanoušky, povětšinou dřívějšího data narození. Co si budeme namlouvat, tato hudba přeci jen v dnešní době už neoslovuje zástupy mladých tak, jako před těmi třiceti, čtyřiceti lety. Zprvu mě překvapuje absence zábran před podiem, nicméně je vcelku logická, vzhledem k řešení hlediště – všechny lístky jsou na sezení, tedy i před podiem, kde se normálně postává a křepčí. Hudba Pink Floyd je dnes již brána za tu „vážnější“ část pop music, ta se už především poslouchá.

Pár minut po osmé hodině začíná všemi očekávané představení. Hned s úvodní In The Flesh? je jasné, že status nejlepšího revivalu si tahle parta rozhodně zaslouží. Když člověk zavře oči, nepozná rozdíl od originálu. Hudba je perfektně zahraná, vokály sedí, zvuk je identický, dokonce i barvy hlasů jsou velmi podobné. Kapela však umí nejen „jednoduše“ přehrát cizí skladby, místy se dostane i na osobní přesah, onen tvůrčí přínos, především implementováním etnických motivů rodné Austrálie (použití perkusí, didjeridoo..). A to potěší. V devět dvacet je koncert přerušen s tím, že si dáme dvacet minut pauzu, zkrátka jako na filharmonii. Většina se jde občerstvit atd. a přesně za dvacet minut se jede dál. Show je opravdu strhující, světelné efekty čarují přes celou arénu, stejně tak ty zvukové (díky kvadrofonickému systému). Kromě toho se během celého večera kocháme velkoplošnou kruhovou projekcí za kapelou, která je přesně synchronizována s hudbou, nejedná se tedy jen tak o „nějaké obrázky na plátně“. Dvakrát za večer se na nás přichází podívat i pětimetrový nafukovací maskot – poprvé učitel z The Wall a podruhé poskakující růžový klokan.

Během večera zaznívají téměř všechny zásadní hity kapely (mě osobně chyběla asi jen Learning To Fly), slyšíme průřez diskografií od psychedelických počátků (Astronomy Domine) až po vcelku umírněná, ale stále intenzivní devadesátá léta (High Hopes). V jedné skladbě se nám postupně sólově představují i tři doprovodné zpěvačky s naprosto famózními vokálními výkony. Jediná drobnost, která mi trochu nesedí, je občasný příliš silový zpěv sólového zpěváka. Tu však přebíjí celkový dojem z koncertu. Ten lehce po jedenácté hodině končí jedním přídavkem a ohlušujícím potleskem ve stoje, který je naprosto zasloužený, protože posluchač při návštěvě této show za své peníze dostává opravdu prvotřídní vystoupení se vším všudy, což se nedá říct o většině představení světových jmen hudebního showbusinessu…

Fotografie zde.