Progression Tour

Letošní rok koncertům přeje. Evropu brázdí mraky kapel, podnikají se nejrůznější velkolepá turné a plánují velké festivaly. Jednou z takových událostí je jistě i právě probíhající Progression Tour, které spolu jedou kapely Neaera, Suffokate, Unearth, Heaven Shall Burn, Cotoya, Adept, Malefice a Rise To Remain - samozřejmě v menších obměnách podle místa a země konání. My jsme se v pátek vypravili do německých Drážďan, kde pozice headlinerů padla na Heaven Shall Burn, a to nejen díky tomu, že HSB v Drážďanech 4 roky nehráli. Prostě, Němci si svoje kapely hýčkají, pokud jsou úspěšné, jsou na ně pyšní a umějí je, nejen na koncertech, podpořit.

Koncert se konal v místě zvaném Alter Schlachthof, což je místo podobné, zřejmě během války budovanému, Werku v Lipsku. Podobná, mnohem moderněji vyhlížející hala, řekl bych, postavená o něco později než Werk – možná to má souvislost i s vybombardováním Drážďan na konci války. Každopádně sál, ve kterém koncert probíhal, byl celkem moderní. Přijeli jsme chvilku před osmou hodinou a jak jsme předpokládali, 2 kapely měli svůj set již odehraný. Tou první byli Walking Death On Broadway, které vylosovali přímo Heaven Shall Burn v rámci soutěže, která proběhla krátce před vypuknutím turné. Škoda, docela jsem byl na tuhle, pro mě neznámou, kapelu zvědavý. To se nedá říct o Suffokate, kteří hráli jako druzí a jejichž deathcore mi nic neříká. Snad jen… chtěl jsem vidět zpěvákovy tunely v uších, jejichž rozměry nejsou až tak běžné. Oproti tomu, co máte možnost vidět v klipu ke skladbě Not The Fallen došlo na další roztahování a jeho plácačky velikosti dna půllitru působily až komicky. O to víc, když jsem viděl jeho drsné pohledy při focení s fanoušky. Jejich vystoupení bohužel hodnotit nemůžu - třeba by mile překvapili...

Dorazili jsme právě včas, protože po burácejícím intru nakráčela na podium Neaera z Münsteru a hned přivedla fanoušky do varu. Zvukař docela zápasil se zvukem, než se mu podařilo dostat ho trochu pod kontrolu. Stejně tak zápasila Neaera. Občas jim to ujelo a nebyli si úplně jistí v kramflecích. Možná to bylo i tím, že místo Stefana stál za kytarou někdo jiný. Bohužel jsem nějak nezvládl přeložit důvod této výměny, ani to, jestli se jedná o dočasný nebo trvalý stav. Každopádně, krom celkem statických kytaristů, do toho dala kapela všechno, Lví zásluhu na tom měl šlapající bubeník a zpěvák Benny, který publikum jako správný frontman hecoval k nějrůznějším kouskům a sám řádil jako pominutý. Dokonce jednou přelétl i s mikrofonem zábrany a odzpíval část songu nad hlavami fanoušků. Neaera projela téměř celou svojí diskografii. Docela dost songů zaznělo z první desky The Rising Tide Of Oblivion, došlo na klipovku Let The Tempest Come a ušetřena nebyla ani aktuální deska Forging The Eclipse. Tak či tak, fanoušci si koncert užívali a moc se jim nelíbil kratší set kapely. Dokonce došlo i na skandování: „ZU – GA – BE, ZU – GA – BE!“ Ale line up byl neúprosný. Já jsem byl spokojený.

V disciplinovaném čase naběhli na podium amíci Unearth a rozjeli svojí energií nabitou show. Trevor hecoval fanoušky, kytarista Ken strávil víc času ve vzduchu než na zami, Buz práskal jeden parádní riff za druhým a bubeník Nick to do nás sypal hlava nehlava. Unearth jsou na živo stejní jako na desce – prostě páni muzikanti – jen s tím rozdílem, že na živo má jejich muzika asi tak tisíckrát víc energie. Tohle je prostě živelná parta, u které máte pocit, že už se se svými nástroji museli narodit a že během všech těch blbinek, chytání plivanců a vybírání blech z hlav ochranky, jenom tak z čistého potěšení a téměř nevědomky ještě hrají na kytaru jakoby nic. Profesionalita, profesionalita… prostě profesionalita. Ani Unearth nepřidali ani tón navíc. Ale já jsem byl spokojený. Zazněly pecky z Oncoming Storm, III. In The Eyes Of Fire i z novinky Darkness In The Light. Škoda, že nazahráli nic z alba Stings Of Conscience. Nezaněla ani skladba Overcome, na kterou jsem se těšil... Částečnou náhradou mi byla Endless, kterou jsem si opravdu vychutnal.

Po přestavbě podia (přibyla nějaká světla na přidaných stojanech a sbalili se bicí, na které hráli předchozí kapely) přišel čas na hlavní hvězdy večera, Heaven Shall Burn. Ti věděli, že dav se už nemůže dočkat a tak si dali trochu na čas, aby ho ještě více nažhavili. Po tanečním intru, během kterého spořádaně postupně nastoupili na scénu, odpálili hitovku The Omen a nastalo peklo. Maximální tlačenice. Sekuriťáci nestíhali chytat plavce padající přes hrazení. Došlo na circle pity, moshing i wall of death (té jsem se při tak velkém počtu lidí docela bál, zvlášť, když si někteří jedinci mysleli, že si v připraveném prostoru zaveslují kajak – naštěstí se během klasického „SEE – THEM – DIEEEEE!!!“ stačili zvednout). Marcus opět řádil jako černá ruka a byl ve skvělé kondici. Ukázal, kdo je tady pánem večera a opravdu diktoval. Všichni mu leželi u nohou. On prostě ovládat masy umí. Všichni dostali to, kvůli čemu přišli. Zazněly největší hitovky, určitě je všichni znáte – Behind A Wall Of Silence, Endzeit (z té, jak známý trefně poznamenal, bude jednou nová hymna Německa), Combat, Voice Of The Voiceless, The Disease, Whaetever It May Take – a spousta a spousta dalších. Samozřejmě došlo i na přídavky. Zazněla již zmiňovaná Voice Of The Voiceless a cover Not My God od Hatesquad. Celé vystoupení Heaven Shall Burn trvalo více než hodinu a jak už jsem řekl, jak fanoušci, tak kapela byli spokojení, Marcus se rozloučil se slovy, že doufá, že nebyl nikdo zraněn, a že se v Drážďanech snad opět ukážou dříve než po čtyřech letech – no, rozloučil. Měl opravdu povídavou, a tak ho z podia musel odvést kytarista Maik Zkrátka, byl to povedený večer!

PS: Omluvte, prosím, kvalitu fotek. Zvlášť na Heaven Shall Burn bylo focení téměř nemožné.