Prague Death Mass vol. I

|
Prague Death Mass vol. I
Datum: 
Sobota 14. Červenec 2012 - Pátek 29. Březen 2024
Město: 
Praha
Místo: 
HooDoo Music Club
Návštěvnost: 
200
Účinkující: 

Cult Of Fire, One Tail, One Head, Mare

V sobotu jsme vyrazili do Prahy na exkluzivní koncert norského podsvětí – česko-slovenská skupina Cult Of Fire vydala první dlouhohrající LP Triumvirát a na doslova křest ohněm si pozvala právě své miláčky ze severu – Mare a One Tail, One Head.

Lehce před půl osmou jsme dorazili před mně dosud neznámý vinohradský HooDoo Music Club. Avizované otevření klubu bylo na místě přesunuto ze sedmé na půl osmou, což se taky nestihlo, nicméně s tím se počítalo – asi nikdy jsem nebyl na klubovém koncertě, který by začal načas. Už před vchodem bylo jasně vidět, o co tento večer půjde. Máničky v černočerných oblečcích, nábojnicové pásy, kůže… ano ano, dneska bude black!

Během zkoumání klubu určitě leckoho příjemně překvapila nabídka piva (ti, kteří neprošli poctivou mediální masírkou) a nepříjemně jeho občasná pěnivost. (Jestli se nepletu tak, na baru jsme mohli ochutnat tyto vzorky: IPA 17°, Porter 19°, Polotmavé 11° a Kölsch 11,8°.) Mě, jako řidiče oboje nechalo chladným a kromě debatování s přáteli jsem se věnoval okounění u distra a trpělivému vyčkávání.

Přibližně deset minut před devátou se na pódium kadidlem čpícího klubu dostavila domácí kapela Cult Of Fire a předvedla přesně to, co jsem od ní očekával po loňském seznámení skrze EP 20:11. Celkem jednoduchý a dost chytlavý severský old-school black metal, který má hutnou atmosféru a nezbytné stylotvorné propriety – černé svíce, lebky a kosti na pódiu, kápě na hlavách členů skupiny, zkřížené kosy před kazatelem v čele kapely… Zkrátka radost nejen pro ucho. Z výkonu kapely by asi těžko někdo poznal, že se jednalo o první živý koncert skupiny, navíc nazkoušený během několika málo hodin posledních dní. Téměř na konci setu proběhl onen křest ohněm, dohrálo se a bez přídavku kapela zmizela. Asi jediná věc, kterou bych vytkl, byly občasné delší prodlevy mezi skladbami, které byly, předpokládám, způsobeny pouštěním předtočených nástrojů.

Po decentní úpravě pódia (všechny kapely hrály vyjma kytar na úplně to samé včetně činelů) nastupuje první z norských hostů: One Tail, One Head. Po silně statických Cult Of Fire přichází energická pódiovka, která přední řady nenechává ani na chvíli vychladnout. Tahle zakrvácená parta řádí jako utržená ze řetězu a já jsem naprosto nadšen, protože zní mnohonásobně lépe než jejich veškeré nahrávky (které se mi teprve až po koncertě začínají čím dál víc líbit). Oproti první kapele tedy sází spíše na nasazení než na atmosféru, což je dramaturgicky rozumná změna. Black metal řízlý trochou špinavého „rock'n'rollu“ s občasnými polkovatými rytmy maká jako čert. Stejně jako první kapela, i tato dohrála a beze slova zmizela.

Po vcelku zdlouhavém čekání na poslední skupinu večera – Mare –  se lehce před půlnocí potřetí začíná. Pódiu vévodí obrovitý kytarista/zpěvák, který z dálky připomíná mix Toma Corna a Billyho Corgana. S One Tail, One Head personálně spříznění Mare ovšem hrají na tu nejtemnější strunu večera – jejich hudba vás zatlouká ne do země, ale do rakve. Tam na Severu to opravdu umějí. Instrumentálně se nejedná o vůbec nic složitého, naopak, občas mi hudba přijde až minimalistická, což u tradičního black metalu není nic zvláštního. Tím se však ještě víc stupňuje onen pocit marnosti a utrpení, který cítím během celého představení této skupiny, ale není to zase až takový umírák, jako leckterá funeralová parta, u které hrozí, že někdo na koncertě usne ve stoje. Prostě dobře vyvážené dávkování mrtvolnosti a energie. Kapela taktéž po odehrání setu odešla a už se nevrátila - v blacku se na přídavky asi prostě nehraje...

Celý koncert skončil přibližně v půl jedné a my se plni dojmů vydali zpět na cestu do Teplic. Snad si budeme moct tyto výborné kapely brzy opět užít naživo. A tím myslím v Česku a ne za nimi na koncert létat do Norska jako jeden bubeník z Cult Of Fire… :)

Fotky z akce zde.