Čankišou, Michal Prokop & Framus Five, A. Cohen,...

|
Čankišou, Michal Prokop & Framus Five, A. Cohen,...
Datum: 
Čtvrtek 22. Listopad 2012 - Čtvrtek 28. Březen 2024
Město: 
Praha
Místo: 
O2 Arena
Účinkující: 

Muse, Everything Everything

Muse Českou Republiku navštívili poprvé od vystoupení na festivalu Rock for People v roce 2010. Ať už se od té doby zvětšil počet fanoušků či ne, ti nejnadšenější před pražskou O2 Arénou tábořili už od rána. Kdo totiž věděl, co ho čeká, nelitoval dne prosezeného před vchodem.

Vzhled stage byl první nápovědou, že se večer bude hrát ve velkém stylu. Malé diody tvořící většinu povrchu podia slibovaly zářící show. Pár minut před devátou hodinou skupina odstartovala koncert se skladbou Unsustainable z propagovaného alba The 2nd Law (2012). Diváci mávali rukama od prvních úderů, doprovázených výbuchy červeného světla, a když se v druhé polovině skladby objevili členové skupiny, propuklo dvouhodinové šílenství. Hned s navazující Supremacy se frontman Matthew Bellamy divákům přiblížil na platformu před středem podia, kde strávil nemalou část koncertu.

Dominantou stage byla tvar měnící pyramida nahrazující klasické obrazovky v pozadí. Ta nepřehlédnutelně poskytovala místo pro vydařené vizualizace, které tradičně doprovázela laserová show.

Bylo příjemné vidět, že Muse dostatečně důvěřují českému publiku a polovinu setlistu sestavili stejně jako například ve Francii ze skladeb z nového alba. Publikum si užívalo Panic Station, sborově zpívalo u Explorers, ale nejvíce se zapojilo při Madness, oblíbeného hitu českých rádií. Brýle promítajíci text písně, které měl Bellamy na nose, pak byly velmi pěkně doladěným detailem. Prostor u hlavního mikrofonu dostal taky baskytarista Chris Wolstenholme, když precizně odzpíval píseň o své minulosti, Save Me, která patřila mezi emoční vrcholy koncertu. Ze své zbývající diskografie skupina zahrála skákačky jako Plug In Baby nebo Supermassive Black Hole. U Undisclosed Desires tentokrát Bellamy nechal svou červenou keytar doma a pobíhal pouze s mikrofonem kolem přední řady fanoušků. Co se kontaktu s publikem týče, učinili Muse výrazný krok vpřed, ale ne natolik, aby vyvrátili svou pověst profesionálně odtažité skupiny.

S prvním přídavkem skupinu pohltila pyramida a po doznění Isolated System se členové vrátili se skladbou Uprising. Během ní pobavil bubeník Dominic Howard, stále schovaný uvnitř pyramidové konstrukce, vizualizací sebe sama alias kung-fu bojovníka na všudypřítomných obrazovkách. Ke konci uvedl Wolstenholme hymnu Knights of Cydonia mrazivě dokonalým A Man with a Harmonica intrem a když se Muse nechali podruhé vyvolat publikem na podium, rozloučili se zahráním Starlight a bombastického Survival.

Jako fanoušek odcházím s nadšením ale taky zadostiučiněním, vždyť jsem nic jiného ani nečekala. Hudba precizní, efekty taky, a pokud pominu fakt, že skupina stále bere "komunikaci" za nutnou formalitu, k hororu se stáním na tribunách se radši vyjadřovat nebudu, byl koncert Muse absolutním „Win, win, win.“

100%