Thom z Imodia: Příště už dám Avril alespoň pusu na tvář!

Ahoj, Thome, jenom tě předem upozorňuji, budu si tě nahrávat, tak abys o tom věděl. Poslední dobou se v naší zemi stává zvykem, že o tom druhá strana neví…

(smích) To jsi mi právě neměl říkat a byl bys trendovej.

To je fakt, škoda. Začal bych klasickou otázkou, Polarity už vyšlo před nějakou dobou, co chystá Imodium v nejbližší budoucnosti?

Tahle otázka je vždycky nejvtipnější od kohokoliv, ať už od fanoušků či od tebe. Ta deska vyšla vlastně v květnu 2010…

…tak to není zase tak dlouhá doba…

Přijde mi vždycky roztomilý, když někdo přijde a „tak chlapi, rok stará deska, tak zase něco novýho…“, přitom muzikanti si vždycky položí hlavu do klína a pomyslí si „už nikdy víc“.

Každopádně plány tam jsou, dohodli jsme se, že to naše děťátko si zaslouží ještě jeden singl - "Polarity", a tudíž ještě jeden klip.

Budeme ho dělat se stejnýma lidma, jako jsme dělali Břehy, protože jsou to šikulové. On to vlastně ještě nikdo ani neví, takže budete asi nejspíš první, který to budou vědět. Rozhodli jsme se, že si půjčíme celej klášter. Což není úplně jednoduchý, ale je to i docela vtipný, protože musíš předem poslat ten scénář, abys dostal povolení, jestli to náhodou tu církev neuráží.

Druhá věc, na kterou se soustředíme, je fenomenální věc z loňska, a tou je Parník. My jsme vlastně na parník nacpali 250 lidí a dalších 100 se nevešlo. Letos to určitě zopakujeme, tentokrát máme Parník dvakrát za sebou, takže se snad už dostane na všechny. Navíc plánujeme minimálně polovinou setlistu věnovat cover verzím, songům, které máme rádi.

Dnes vás v Prostějově přivítala poměrně slabá návštěva, jak se s takovými koncerty vypořádáváte?

Jak tak sledujeme, tak to opravdu v poslední době šlo tak o 20-30% procent dolů, majitel místního klubu dokonce říkal, že u něj tak o 60%. Pokud nepatříš zrovna do první nebo druhé ligy, tak tak trochu bojuješ o přežití, ale pořád nepřijdeš do klubu, aby tam byl jenom ten barman a ten zvukař. To musím zaklepat. (smích)

Jasně. Ale co vás donutí odehrát ten koncert naplno, i když je návštěva opravdu mizerná?

S tím jsme taky nějakou dobu bojovali, asi tak do devatenácti, protože v tom věku se k tomu ještě neumíš postavit. A máš tendenci to svalovat na ty lidi, co přišli, ale to je ta největší chyba, svést to na ty lidi, kteří jsou vlastně hrdinové, který přisli.

Ještě bych se vrátil, je to už taky zhruba rok a půl, co odešel basák Radouš, jste ještě v kontaktu? Na čem teď pracuje?

V kontaktu nejsme, ani vlastně nevím proč, nicméně nějaké informace o sobě máme. Víme zhruba, co dělá. Myslím, že neřeknu nějakou naprosto zcestnou informaci, když řeknu, že muzice se přestal naprosto věnovat a basovky asi zamknul do skříně, což nás trochu mrzí.

Co vás vlastně přimělo přibrat čtvrtého člena? Dlouhou dobu jste hráli pouze ve třech.

Je to vlastně takový etapový vyústění, všichni máme chuť se nějak posouvat a rozvíjet. Někdo třeba radikálně změní zvuk nebo skladatelský postupy a někdo třeba narazí na člověka, se kterým si rozumí od A až po Z. Ono to začalo nevinně jako hostovačka na pár koncertech, pak s náma odjel turné jenom jako koncertní hráč a nakonec se sám nabídnul, že by s námi spolupracoval na plný úvazek. A zapadnul teda mimořádně.

Dneska jsem na netu viděl video, kde Sandru Nasic z Guano Apes fanoušek na koncertě požádal o ruku…

Fakt?

Jo jo, dostala i prsten, nicméně myslím, že si ho nejspíš nakonec nevzala. Dostáváš taky podobné nabídky?

(smích) Tak takhle daleko to ještě nedošlo. On je taky rozdíl mezi námi a Guano Apes, že. Asi bych vypátral nějaký lehce nestandartní věci a dárky, ale musel bys mi na to dát chvilku. Asi nejvtipnější situace vznikají na našem bytovém turné, protože tam s těma lidma vážně strávíš nějaký ten čas a pronikneš do toho jejich života. Na druhou stranu se ale setkáš i s věcmi, které jsou tematicky složitý. Hráli jsme vlastně i v léčebnách, tam taky vznikají zvláštní situace.

Ale každá taková nečekaná věc je vlastně vítané zpestření, takže kdyby někdo měl nějakej nápad, s čím nás překvapit, tak ať to udělá, my budeme strašně rádi. (smích)

Taky bych se tě rád zeptal, na Youtube je ke zhlédnutí video, jak se líbáš s Jugim z UDG, mohl bys našim čtenářům vysvětlit, co to mělo znamenat?

To jsou standartní hecovací momenty. Já vím přesně, o čem mluvíš, to byla party nějaký televize. Ta party byla pro nás, vesnický křupany, poměrně slizká a tak nějak divně upnutá a zjistili jsme s Jugim, že jsme na úplně stejný vlně a stejní vesničani. (smích) Takže jakmile někdo začal šmejdit kamerou a měl tu tendenci „tak pojďte udělat tu show“, tak my jsme prostě udělali takovou klukovinu. Musím se ale přiznat, snad mu ani sobě nepřitížím, že to nebylo poprvé ale asi ani naposledy. (smích)

O vás se ví, že jste začínali ve čtrnácti kompletně na Nirvaně. Na co by ses zeptal Kurta Cobaina, kdybys měl příležitost?

No, já nevím, jestli mu ty kytary na rozbíjení dávali…

To by mě taky zajímalo.

Někde jsem dokonce četl, že mu některý firmy záměrně cpaly svoje kytary, aby se potom mohli jak pitomci chlubit „tuto kytaru rozmlátil Kurt Cobain“.

Rozbil jsi někdy nějakou kytaru?

Ne, ne, ne. Nikdy a nikdy bych to asi neudělal. Ani bych žádnou neprodal, bohužel mi už dvě ukradli. To mě dodneška mrzí, navíc jedna byla můj vážně srdeční kousek.

V minulosti jste vlastně předskakovali před Avril Lavigne, což přiznejme si, není úplně váš šálek čaje. Před kým byste opravdu chtěli předskakovat?

O kafe ani nejde, ale když je před tebou nabídka na poměrně nečekanej a nevšední zážitek…

(přistoupí kytarista Franz a přeruší náš rozhovor s tím, že potřebuje podepsat pár věcí)
Thom: Proč existujou podpisy na paličku, ty vole?
Franz: Holčina si koupila dvě cédéčka a paličku od Kárla, tak chce mít všechno podepsaný.
Thom: Koupila si paličku od Kárla? (smích) Za kolik ji prodal? (opět výbuch smíchu)
(Franz se slovy „Fuck off, a nenechte se rušit“ odejde a Thom pokračuje v rozhovoru)

Hele, takovou nabídku vezmeš v podstatě kdykoliv a od kohokoliv, pokud to není úplně mimo, což se ti samozřejmě nestane. Já bych si připadal jako úplný idiot, kdybych řekl „ne, před Avril ne“. „Je to vyprodaný? No a co…“ A k tvojí otázce, já určitě neřeknu přesně, před kým bych si chtěl zahrát, protože to je strašná spousta muzikantů a interpretů.

A když by přijela, tak do toho půjdeme klidně znova. Třeba jí alespoň už dám pusu na tvář…

Potkal jsi ji vlastně v backstage?

Ona se vlastně procházela jen v tepláčkách po chodbách. Myslím, že jen spíš z naší blbosti neproběhl žádný kontakt, žádný falešný focení, my jsme byli tak vyjukaní, že nás to ani nenapadlo.

V songu „Ruce se sejdou“ z poslední desky zpíváš z pohledu ženy, nepřipadáš si někdy jako žena?

Ne, ne, ne vůbec. Tohle byl první případ, i když se to myslím objevuje ještě v jedné…Ale „Ruce“ byly první. Mně se to strašně zalíbilo, protože to bylo něco jinačího. Jen ze začátku, když to mělo padat z mý pusy, tak jsem si říkal, jestli to vlastně není úplná blbost. Ale je to vtipný.

Já bych ti chtěl určitě poděkovat za rozhovor. Musíš být sen všech novinářů, nevyčerpali jsme ani polovinu mých otázek…

To ne, to je proto, že je po koncertě, kdybys mě viděl před koncertem, tak by to bylo zfouknutý hned. „Ano. Ne. Nevím.“ (smích)

Jen poslední věc. Máš nějaké poselství či vzkaz čtenářům NMNL?

Já bych jen poslal lehký poselství vašemu serveru. Díkybohu za každé takové médium, protože v dnešní době všechno začíná a končí na internetu. Nevím, co by se muselo stát, aby znova ožil ať už rádiový, nebo televizní éter, takže já spíš popřeju tý partě nadšenců, co ten server vede, abyste celou tuhle scénu podporovali dál a aby vás to bavilo. A co nejvíc nových čtenářů, samozřejmě.

Ještě jednou díky a vám přeju co nejvíc nových posluchačů, samozřejmě.