Dan Bárta & Robert Balzar Trio - Theyories

Dlouho, předlouho, jsem poslouchal, než jsem se odhodlal k sepsání recenze na poslední album Dana Bárty, které nahrál společně s triem okolo Roberta Balzara. Přeci jenom, člověk musí vnímat pozorně, aby mu na nahrávce tohoto ražení neunikla nějaká podstatná skutečnost. Deska se jmenuje Theyroies a najdeme na ní skladby, které Dana Bártu během života jako zpěváka nějakým způsobem ovlnivily. A songy jsou to od interpretů nejrůznějších žánrů, tudíž se zde schází AC/DC, Stevie Wonder, The Police nebo Björk a mnozí další. Ale dost bylo anotacen úvodem a pojďme k samotnému albu.

Samozřejmě by tato recenze šla pojmou ve stylu srovnání originálu a předělávky, ale tomuto způsobu bych se rád vyvaroval. Na odborné pojednání cestou muzikologického rozboru nemám potřebné vzdělání a pouhé konstatování, že písně jsou velmi odlišné, mi nepřijde jako důstojné zhodnocení Theyories. Pojďme se tedy spíše na desku zaměřit jako na svébytný celek, jež si bude žít vlastním životem. Trio Roberta Balzara tvoří kontrabas, bicí a piáno, tedy čistě akustické nástroje, tudíž alfou a omegou desky bylo vytvotřit pro skladby vhodné aranže. O to se postaral právě Bárta a Bazlar a nutno říci, že se jim to povedlo na výbornou, jelikož jsem nikde necítil absenci nějakého elektrického, či přímo elektronického prvku. Ba naopak, bylo radostí pozorovat a objevovat zajímavé momenty a zakoutí desky, jež takto vznikly. Nutno ovšem říci, že je třeba pozorného posluchače, jelikož jinak se můžou zdát jednotlivé písně, vyjma ústředních melodií, velmi podobné, což je způsobeno komorní atmosférou, v níž se album nese. Avšak, opak jest pravdou, deska hýří barvami a při soustředěném poslechu nevíte, zda-li si dříve vychutnat krásné hudení motivy, nebo obdivovat muzikantskou mistrnost všech zůčastněných. O tom, jak je Bárta vynikající zpěvák netřeba mluvit a jeho spoluhráči se mu bez potíží zručností ve svých oborech vyrovnají. Proto mi bylo potěšením zaposlouchat se do zcela akustického alba, oprostěného od hry na schovávanou za elektronickými zlepšováky. Navíc v době, kdy se hlučnost pomalu stává neoddělitelným atributem pro veškerou hudbu.

Celé to samotřejmě působí dle hlavní myšlenky desky. Vyspělí muzikanti se sešli, aby se pobavili společnou hrou a tak trochu zrekapitovali, jaká muzika je (respektive Dana Bártu) během života ovlivnila. Tato uvolněná, vyrovnaná atmosféra, oproštěná od snahy bourat mantinely žánrů a vytvářet nové směry, se samozřejmě promítla do celkového obrazu alba. Ono je to vlastě cosi, čemu se říká umění pro umění. A takováto tvorba má často velkou výhodu, že zůstavá imuní vůči zubu času, takže když si desku poslechnete za deset let, přijde vám stejně dobrá, aktuální jako nyní. Na druhou stranu hrozí nebezpěčí, že si na album za deset nikdo nevzpomene právě díky absenci jakýchkoliv inovací. Snad ale právě jména Balzar a Bárta budou zárukou toho, se na album vždy dostane.

Theyories zůstanou deskou, jež se nebude hodit pro každou chvíli, ale naopak si vyžádá od posluchače jisté podmínky, aby se její poslech stal smysluplný. Není to výhodou, ani nevýhodu, zkrátka to jen dokresluje fakt, že nahrávka existuje sama pro sebe a nehodlá se nikomu vnucovat, stojí mimo hlavní proud a řekl bych, že je jí tam dobře.