Hned ze začátku musím bohužel kapelu zkritizovat. Ne za hudbu, k té se dostanu za momentík, ale za to, že v obálce co mi přišla bylo bohužel jen CD a pár nálepek (které mne příjemně potěšily), nicméně nějaký papír se základními informacemi chyběl, alespoň nějaké info nebo i zajímavosti ze kterých bych mohl vycházet při psaní. Tohle je jen tedy tip pro další spolupráci, nic tragického se nestalo, ale příště to vezměte na vědomí.

Musím se přiznat, že tomuto žánru už dávno neholduji, možná když mi bylo šestnáct, nosil jsem čepici s kšiltem nahoru, trika s morbidně kreslenými obrázky jako například I Killed The Prom Queen nebo Bring Me The Horizon a chtěl jsem být potetovaný od hlavy až k patě. Tahle doba už je ale dávno pryč a já jsem dal přednost umělečtější hudbě. Deathcore mi ale vůbec není cizí, z těch tří základních žánrů: post hardcore, metalcore a deathcore mi přirostl k srdci nejvíc.

Grafické zpracování bookletu je výstižné, minimalistické, jednoduché, zkrátka není to přeplácené a plní dokonale svůj účel.

Muzika je propracovaná do detailu a synchronizace nástrojů je dokonalá. Zvuk celé desky je celkem dostačující a na příšernou úroveň nahrávání v České Republice je více než nadprůměrný.

Hodně pozitivně hodnotím i scream, například u songu "No Way", kdy zpěvák nejspíš už pomalu ztrácí hlas, ale působí to naopak víc neotřele, takový až "pterosqueel". Kombinování screamu, growlu, pig squeelu a tohoto "pretosqueelu" dává dohromady opravdu skvostný výtvor.

Bohužel nic se neobejde bez kritiky a tady mám hned několik připomínek. Je pravda, že obsese breakdowny v dnešní době pohltila už téměř každého a Madafaka není vyjímkou a kdo by to také čekal od deathcore kapely, že? Naneštěstí tyto breakdowny jsou opravdu ty nejklasičtější. Také tempo všech skladeb je stále stejné a jednoduše celá muzika pak "sedí na zadku"

Mám-li vybrat konkrétní kousky, které něčím vyčnívají, tak to jistě bude první song "Innocent Victims", druhý "No Way" a poslední "Fuck Your God", který v sobě má i trochu melodie. Pokud bych mohl doporučit kapele něco do budoucna tak možná více (ne)melodických sól a vyhrávek jako jsou ze začátku "No Way". Všechno je hodně basové, možná by to chtělo občas vyjet více do výšek. Propracovat breakdowny, nebo se jich úplně zbavit (to je asi nemožné) a více si pohrát s tempy.

Závěrem bych chtěl snad říct, že jsem asi nebyl úplně ten nejvhodnější člověk, komu tohle album kapela poslala na recenzování, jak jsem řekl už na začátku: Tomuto žánru už dávno neholduji. Nicméně mě EP Stay Brutal celkem příjemně překvapilo a Madafaka má hodně velký potenciál, takže přeji hodně koncertů, fanoušků a úspěchů.

Bandzone