John Zorn - Moonchild Trio - Templars: In Sacred Blood

Dva neúprosní hudební workoholici John Zorn a Mike Patton nám přinášejí svůj další společný počin. Tentokráte již šestou studiovou nahrávku projektu Moonchild, který se neustále motá kolem okultismu a náboženství. V tomto případě se jim na mušku dostali Templáři.

Jak je tomu u Zorna i Pattona zvykem, tato deska rozhodně není a nebude pro každého, spíše naopak. Naštěstí se však nezařadí mezi ony experimenty, které nejsou už pro nikoho kromě fanatických sběratelů a nekritických fanoušků, kterým jde spíše o interpreta/autora než o hudbu samotnou.

No a co nás na desce čeká? Zorn se na albu podílel „pouze“ skladatelsky, neuslyšíme tedy jeho typicky uvřeštěný saxofon. Zato si naplno užijeme jiného vřískání, toho Pattonova. Nejde o takový extrém jako u jeho dlouhodobého projektu Fantômas, tentokrát se dokonce do vokálního projevu občas dostanou i slova, nicméně stále se pohybujeme ve vodách těžké avantgardy. Nástrojové složení je kromě původního tria zpěv, baskytara (Trevor Dunn) a bicí (Joey Baron) rozšířeno o varhany (John Medeski), což je víceméně standardní, co je však na ony instrumenty vytvářeno, to je věc druhá.

Celkově se deska nese v duchu let minulých, od chorálu se přes free-jazz dostaneme až rocku, ovšem à la King Crimson, takže podupávat do rytmu si opravdu bude asi jen málokdo. Sem tam proplujeme zklidňující ambientní pasáží, kterou však záhy rozbourá další a další sonický útok. Celá deska víceméně graduje a v závěru již hudba působí jako zkouška posluchače, co ještě vydrží – arytmické nátěry zboosterované baskytary a bicích se mísí s klávesovými vyhrávkami bez náznaku melodie a zvířecím skřekem, no zkrátka noise jak vyšitý. Ne však samoúčelný, nahrávka si stále zachovává onu tajemnou atmosféru, která se k tématu váže.

Ač to tak možná z výše napsaného nevyznělo, deska se dá docela dobře poslouchat. Rozhodně lépe než jiné společné projekty JZ a MP (např. Hemophiliac, Weird Little Boy…). Samozřejmě si ji užijí především ti, kdo mají uši, hlavy a duše otevřené i těm méně obvyklým formám hudby. Pro rockery a trendaře toto album určitě není. Každopádně bych však raději slyšel tento materiál na koncertě – věřím, že živým vystoupením se docílí intenzivnější atmosféry a prožitek se znásobí.