Satyricon - Satyricon

Dala jsem si závazek, že naposlouchám nové Satyricony a nebudu se ohlížet na předchozí tvorbu, jelikož podle mnohých by pak pocity z alba byly všelijaké. Závazek jsem nedodržela a začala hezky chronologicky od prvotiny Dark Medieval Times. Myslím, že kdybych však jako každý normální člověk poslechla pouze novinku, bylo by mi nakonec lépe. Rozdíl a posun mezi starými a novými Satyricon je totiž markantní. A to bez okolků.

Názory odborníků i kritiků se různí a myslím, že lepší mezník ve své tvorbě by se Satyricon povedl ztěží. Přemýšlím však, zda tento průlom míří tím kladným nebo záporným směrem. S prvními, takřka pohřebními tóny člověk přemýšlí, zda se nejedná o omyl. Satyricon však tento záměr myslí naprosto vážně. To, zda se fanouškům stejnomenné album bude líbit, ve chvíli políbení múzou rozhodně neřešili.

Je třeba však vyzdvihnout charakteristické rysy Satyriconu - Satyrův řízný hlas a neuvěřitelné Frostovy bicí. A vezmeme-li v potaz skladby v pokročilém čase alba, s větším zaposloucháním objevíme i typické nekonvenční kytarové riffy, které mi však místy připadají obohacené o ještě charakterističtější sóla (Nekrohaven). Celkově však album působí konceptuálně velice promyšleně a je třeba myslet i na to, že ne vše, co na první poslech nepůsobí jako největší metalový nářez, musí být nutně špatné. Kvalita se tady neopírá o myšlenku co nejvíce odrovnat posluchače, ale spíše o to, aby posluchač pochopil umělecký záměr desky a potřebu posunu. Ano, Satyricon se jistě postarali o dokonale rozporuplný počin.

Každý, kdo již desku slyšel, si určitě všiml jednoduchosti a syrovosti, které však Satyricon kombinují s propracovanými melodiemi kytarových linek. Narozdíl od předchozího alba Age Of Nero je Satyricon melodičtější a na mnohé působí promyšleněji. Pokud však nezkousnete u svých oblíbených kapel proměny v celkovém pojetí své hudby, nejsem si zcela jistá, zda bych vám nové Satyricon doporučila.

Počin bych shrnula takto. Neurazí, nenadchne, avšak každopádně pořádně překvapí. Některé přinutí k hloubavému poslechu, některé zvedne ze židle pouze jakási doom-blacková fádnost, která jde z desky cítit. Satyricon se však povedla jedna věc. Donutili své stagnačně čekající fanoušky k tomu, aby se nad novým albem zamysleli a přiměli je k diskuzím. A o tom přece, bez nalhávání, hudební byznys je.