Homunculus - S.O.S.

Homunculus - S.O.S.

Vydání debutového alba ostravských Homunculus bylo pro mě dlouho očekávanou událostí, stejně jako pro řadu dalších, kteří se alespoň trochu zajímají o ostravskou klubovou scénu. Těm je tato kapela jistě velmi dobře známá. Homunculus jsem měla možnost dvakrát vidět naživo a v obou případech mě velmi mile překvapili. Je tedy více než logické, že jsem si od jejich debutové nahrávky slibovala mnohé. A hned zkraje mohu říci, že mě vůbec, ale opravdu vůbec nezklamala.

Přestože se jedná o nahrávku ryze podomácku stvořenou, samotné skladby tím vůbec netrpí. Možná právě naopak – album má docela zajímavou atmosféru, která všechny kompozice výrazně propojuje a dává jim jednotný ráz. Dalo by se říci, že je svým způsobem stmeluje dohromady.

Ačkoli je kapela Homunculus často označována jako indie rocková, na své prvotině zřejmě nemá potřebu se této škatulky striktně držet; všemi směry se právě naopak snaží vybočovat. Vzhledem k tomu, že sama nejsem příliš velkou příznivkyní tohoto hudebního směru posledních let (rozuměj indie rocku), je mi toto variabilní pojetí hudby Homunculů blízké.
Na desce S.O.S. se najdou jak typické kytarovky, které rozhodně potěší příznivce indie scény (mohli bychom jmenovat například úvodní Lonesome Girl či Will You), tak i velmi příjemné skladby tíhnoucí až k blues rocku. Z těchto bychom pak mohli zmínit například hymnickou Come On, která silně evokuje sólovou tvorbu Lou Reeda. Ty společné rysy je, řekla bych, nemožné přeslechnout. Výborně gradující skladba, kde si zejména zpěvák a kytarista Petr Kolev příkladně vyhrává s dynamikou. Propojení klávesových ploch a gradující kytary v čele s jeho klidně zabarveným vokálem zní dle mého názoru naprosto fantasticky.
Kdybych ale měla vybrat svého absolutního favorita, bez váhání bych si zvolila Wake Me Up. Tuto skladbu si velmi dobře pamatuji i ze zmíněných koncertů, které jsem navštívila. Když se pozorně zaposloucháme, zjistíme, že se jedná vlastně o skladbu docela minimalistickou, co se její vlastní struktury týče. A upřímně, není na této desce jediná. Já ovšem říkám, že to není na škodu. Prosté, ale působivé bicí party Štěpána Bednaříka v kombinaci s velmi výraznou basovou linkou tvoří dobře fungující rytmickou složku, přestože se baskytara zejména v refrénu uchyluje spíše k jakési harmonické podpoře kytary hrající rozklady. Kytara zní ve zbytku skladby velmi naléhavě a opět se zde setkáváme s výtečně vystřiženou gradací. Wake Me Up krásně plyně a její stavba, abych tak řekla, dává i mně – jako velice pozornému posluchači – smysl.
Není vůbec překvapivé, že na desce můžeme najít i „sladší“ kousky (Alexandra či 123), nicméně Homunculus si s tím umí poradit nebývale dobře. I když některé skladbičky disponují velmi příjemnými a líbivými melodiemi, kapela se nikdy neuchyluje k plytkému či bezduchému „cukrování“. S tím souvisí i poměrně kvalitní texty, které mi pro změnu dávají vzpomenout na ranou tvorbu ostrovních Pink Floyd. A když opět opustím tématiku textů, odkaz Pink Floyd jasně slyším třeba i v instrumentální skladbičce Liquid či titulní S.O.S. Buď je to tedy jen mé zdání nebo se svými britskými kolegy skutečně inspirovali. Leccos by tomu nasvědčovalo; mimo jiné třeba zvuk baskytary Stanleyho Adama, který občas může evokovat Rogera Waterse.

Toto album je těžko zařaditelné a definovatelné, co se žánru týče. Homunculus zkrátka dělají hudbu tak, jak ji cítí, což se pak samozřejmě odráží na pestrosti skladeb. Pořád se však drží v kolejích rockové alternativy, kterou pak rozvíjejí rozličnými způsoby – občas jemnou psychedelií, jindy bluesovými náladami či výraznými kytarovými motivy typickými pro indie rock. Přestože sama považuji za velmi obtížné toto album nějak konkrétněji stylově zařadit, je jasné, že Homunculus v podstatě svůj žánr definovali – ten by se pak s trochou nadsázky dal nazvat slepencem mnoha směrů a odnoží rockové hudby. Já to však, ač se to tak nemusí zdát, beru spíše jako pozitivum. Homunculus dělají poměrně nevšední příjemnou hudbu, která mě nikterak neuráží a ráda si ji ve svém volnu pustím. Je to líbivé, ale ne hloupé. Je to alternativní, ale ne směšně alternativní. Je to Homunculus, všechny prvky jsou dávkovány v té pravé míře.

Hodnocení: 
80%
Rok vydání: 
2013
Length: 
40:17
Tracklist: 

1. Lonesome Girl
2. Will You
3. Heart Of Stone
4. Come On
5. Liquid
6. S.O.S.
7. Wake Me Up
8. Alexandra
9. 123

Vydavatel: 
vlastní náklad