Brutal Assault 2011
Motörhead, Sepultura, Anathema, Suicidal Tendencies, As I Lay Dying, The Dillinger Escape Plan, Morbid Angel, Cryptopsy, Satyricon, Mayhem, The Exploited, Septicflesh
Brutal Assault 2011
Středa 10. srpna 2011
Oficiální zahřívací party bohužel nestíhám.
Čtvrtek 11. srpna 2011
14:09 – vyrážím z Teplic na cestu do Jaroměře na čím dál oblíbenější festival té tvrdší oblasti hudby Brutal Assault, letošní ročník je již šestnáctý, pro mě čtvrtý za posledních šest let, tak jsem zvědav, co se za poslední dva roky mé absence změnilo; cestou vezu dvě kamarádky na jiný festival do Panenského Týnce..
14:58 – asi 4 kilometry před areálem letiště, kde se koná Open Air Festival, umírá auto; další hodinu trávíme čekáním na ideální teplotu motoru, dolíváním provozních kapalin, kontrolou benzínového čerpadla a klábosením..
16:12 – auto se rozhodlo opět fungovat – dovážím děvčata na jejich festival a vyrážím konečně do Jaroměře na ten svůj..
19:24 – po úmorné cestě krokem kolem Prahy a následných stech kilometrech drncavé dálnice se dostávám do Jaroměře a následně i Josefova (historická část města, kde se nachází pevnost, ve které se BA koná); setkávám se se sestrami Stieberovými – Sašou a Káťou, které měly paradoxně jako jediné z Teplic koule na výjezd na festival; zjišťuji, že každý kelímek je zálohovaný na třicet korun – skvělý tah! Nikde se neválí plastový bordel a nikdo nehází kelímky s pivem do davu jako na každém jiném festivalu.
20:46 – po vystoupení Kreator, které jsem nevnímal (sháněl jsem se po pitivu a sestrách viz výše), nastupují mí oblíbenci Suicidal Tendencies s rok od roku zavalitější dvojicí za bicími a basou – koncert je po všech stránkách klasický – co se playlistu, pohybovky i závěrečného křepčení asi padesáti fanoušků na podiu týče – hráčské výkony parádní, škoda jen počátečních problémů se zvukem a playlistu zaměřeného na hlavně staré skladby; z davu se ozývají hlášky typu „Pozor! To jsou velký střelci!“ a reakce na klasické hecování „S.! T.!“ – „Cože? Že jsou čerstvý?“
21:45 – nastupují hlavní headlineři letošního ročníku – Motörhead – spousta lidí nechápavě kroutila hlavou, co že tato hard-rocková vykopávka dělá na BA, nicméně většině asi během jejich vystoupení sklaplo – dav si užívá onen tvrďácký rock’n’roll Lemmyho party; na závěr Mikkey Dee předvádí parádní sólo na bicí a všichni jsou už zvědaví na Morbid Angel vedle na Metalshop stage.
23:05 – Klasici floridského death metalu jsou tu a dávají nám ochutnat ze svého nového alba, stejně tak jako z osvědčených klasik; Tim Yeung za bicími jede naplno, Pete Sandoval by ho určitě pochválil, nicméně posluchači pod podiem neprojevují větší známky nadšení, spíš trénují na zombie walk.
00:48 – V půlce vystoupení řeckých Septicflesh se odpoutávám od baru a vydávám se vstřebávat – bohužel, jejich vystoupení mě nikterak neuchvacuje, a tak mizím zpět za Jägermeisterem.
01:20 – Do kola mne vrací američtí grindeři Exhumed, kteří se s tím věru nemazlí – to je poslední hudební zážitek, který si uchovávám v paměti z prvního oficiálního dne festivalu; dále je na programu již jen konzumace produktů hlavního sponzora akce.
Pátek 12. srpna 2011
11:12 – Po probuzení a řádné očistě se dvě hodiny povaluji v autě, nechávám působit brufen a zaháním vzpomínky na jeleny.
14:24 – Potkávám Mercu z Trutnova, bohužel jen na pár minut – naše cesty jsou protichůdné; po pár minutách se setkávám se dvěma dalšími tepličáky – Plevel a Honza Švach mi jsou na střídačku se sestrami Stieberovými společností až do konce festivalu.
15:02 – Poprvé navštěvuji press centrum – wi-fi a elektřina je určitě fajn, ale pod pojmem „drobné občerstvení“ jsem si představil něco víc než vodu, nicméně velké díky i za tu.
16:11 – Po prohlídce areálu a distra vyrážím na druhou stranu areálu okouknout oficiální merch a proklepnout pořadatele Freda, zda maká či se fláká – maká! Hrabe se v tričkách a šklebí se na všechny strany.
16:37 – Pro mne bohužel první kapela dne Decapitated sype z rukávu typický death metal, který ničím nepřekvapí, a tak se uchyluji mezi stánky s jídlem pro nějaký ten žvanec a následně pod Metalshop stage, kde se chystají Gorod, kteří vystupují místo zrušených Atheist; cestou se těším pohledem na hrozivé metalové zjevy s točenou vanilkovou zmrzlinou v ruce…
17:21 – Francouzští Gorod mne ničí se stoprocentní účinností – perfektní hráčské výkony, sympatický projev leadera v tričku Smashed Face během skladeb i mimo je („Máte se dobže? Tyvole!“), propracované skladby (jak si to jenom pamatují?), zkrátka technický death metal jak má být a pro mne jeden z vrcholů festivalu
17:55 – Jakýmsi záhadným způsobem promeškávám Kypck, pročež se vydávám pro něco k snědku, abych byl fit na trochu toho hardcore.
18:36 – The Exploited se nešetří a to se jim vyplácí – pod podiem vře solidní kotel; není ani moc znát, že leader Wattie Buchan se pohybuje na scéně víc jak třicet let! Sem tam prší, ale to nikoho nevzrušuje – kdo nepaří, ten odpočívá uklizen podél hradeb spánkem poctivého alkoholika, ostatní nacházejí azyl v pivních stanech.
19:34 – Melodická Katatonia mne nechává chladným a já čekám na Exodus, který mne záhy také nijak zvlášť neokouzluje.
21:10 – Po seznámení se s jistým Thajcem (který se prý nejmenoval ani Oroku Saki ani Hamato Yoshi) opouštím bar a vrhám se pod podium připraven na příval brutálního mathcore.
21:12 – Američtí The Dillinger Escape Plan jsou nemilosrdní a utržení ze řetězu jako obvykle – stage jim je malá – lezou po lešení, skáčou po aparátech, schovávají se do caseů – smršť jako obvykle – set poskládaný z těch tvrdších skladeb z repertoáru, odpočinek přichází jen asi na dvě minuty během melodického sóla – ve vztahu k této kapele naprosto platí „buď a nebo“ – pro mě druhý vrchol festivalu.
22:18 – Po vyčerpávajícím představení TDEP mne mnou vcelku oblíbený Satyricon naprosto nudí, a tak se vydáváme do chillout stanu, kde se seznamuje s Abem, místním metalovým mudrcem v kovbojském klobouku a s glosou ke každé větě.
23:20 – Sem tam melodičtí Soilwork působí velmi solidně a slibně, já však jdu uložit své unavené tělo do útrob vozu, abych mohl čerstvý vyrazit druhý den hned ráno zpět pod podia (cestou se od jisté dámy dozvídám, že s jejím kolegou to je „jak když mluvíš do čuráka“ – to jsou mi věci…).
Sobota 13. srpna 2011
10:02 – Hned po příchodu do areálu se na nás jako budíček valí klasický death metal v podání Blood Red Throne – ničím neurazí ani nezaujme.
10:38 – Pro mne velké překvapení se koná na Jägermeister stage hned na to – A Pale Horse Named Death mi připomínají tvrdší Alice In Chains – příjemný styl à la Seattle před dvaceti lety mi zvedá náladu, kterou mi kazí vybité baterie u foťáku i mobilu.
11:18 – Press centrum poskytuje šťávu aparátům a já pokorně vyčkávám a tím pádem vynechávám Trigger The Bloodshed a bohužel i Absu.
12:24 – Seventh Void – přijde mi, že jsem se vrátil časem a na podiu je stále stejná kapela jako před mým odchodem –APHND a SV jsou stylově i personálně spříznění, což mi rozhodně nevadí a užívám si koncert.
12:55 – Francouzští Dagoba z mně neznámého důvodu nevystupují a jsou přesunuti na třetí hodinu ranní; vyrážím do města.
13:29 – Gotičtí Draconian mají mezi diváky velký úspěch, nicméně mne dvakrát neokouzlují, odcházím znovu prozkoumat distro, znovu zbytečně – kromě stánku s hosteskami Maximu nenarážím na nic zapamatování hodného.
14:06 – Norský rock’n’roll/hardcore v podání Kvelertak nezní špatně, bohužel z desky mne kupodivu oslovil víc; dále nechápu, k čemu má kapela tři kytary, když jeden kytarista a basák s boosterem by zahráli totéž…
14:41 – Holandští Exivious, kteří zručně kopírují spřízněné Cynic, dojíždějí na své instrumentální skladby, které jsou sice zajímavé, ale na festivalu o ně moc lidí nestojí a nálada se až příliš klidní.
15:15 – Lotyšská parta Vikingů Skyforger s píšťalkou a obrýleným strejdou za bicími předvádí velmi sympatický výkon, i přesto, že mne tento styl nikdy neoslovil.
15:56 – Američtí Forbidden na nás valí klasický thrash, kterým mne nudí až běda.
16:35 – Před Jägermeister scénou se utváří dosud snad největší kotel – vystupují španělští Haemorrhage – grind core jak z učebnice – jednoduchá hudba, gore prvky (kostýmy chirurga a sestřičky, krev po těle a požírání umělé? nohy), ale po dvaceti minutách také celkem nuda.
17:20 – Jdu se podívat na avizovaný industrial metal v podání amerických Genitorturers – v podstatě jsem svědkem vystoupení v duchu Marilyn Manson party – tahle kapela musí trávit v maskérně tak dvě hodiny před i po koncertě; hudebně je však velmi sympatická – zpěvačka s vzezřením zfetované Marilyn Monroe káže z podia a lije do sebe i na lidi pod sebou Jima Beama, show na jedničku.
18:20 – Po dalším nabíjení baterie do foťáku stíhám poslední tři skladby bostonské party Blood For Blood, která hobluje onen klasický hardcore, který zaujme nasazením a posláním, určitě ne hráčskou ekvilibristikou.
18:30 – Intro The Imperial March jasně naznačuje, kdo se předvede dál – polští Vader sklízejí převeliký aplaus ještě dřív, než vůbec zahrají jediný tón – tak veliké zastoupení mají Poláci mezi návštěvníky festivalu; po sympatickém přivítání se s fanoušky kapela rozjíždí poctivý koncert, který ničím nevybočuje z vlastního standardu.
19:15 – Finské Turisas vynechávám, jedni Vikingové za den mi bohatě stačí, jdu relaxovat do press centra.
20:02 – Kanadští Cryptopsy nekompromisně zametají se všemi death metalovými kapelami, které si dovolily na BA vystoupit; parta kolem Flo Mouniera je naprosto přesná, brutální a účinná.
20:49 – Pro mě neznámí As I Lay Dying (ano, i to se stává…) jsou příjemným překvapením, že ne všechen metalcore je až taková sračka; bohužel vystupují před Anathemou, čili stejně zdržují.
21:36 – Anathemu vidím po necelém roce a je opět parádní, stejně jako na BA před třemi lety působí dojmem živé vody v řece smrti, playlist se točí kolem osvědčených hitů plus několika skladeb z relativně nové desky; kapela všem přítomným dokazuje, že výborný nemusí nutně znamenat ukrutně rychlý a brutální.
22:33 – Vracíme se z melodických vod zpět do BA standardů – přichází headliner dne – Sepultura, která má zdaleka největší počet fanoušků na celém festivalu – během jejího vystoupení se prakticky nedá pohybovat po areálu, všude stojí lidi a křičí na Kisserovu partu texty skoro všech skladeb, které zaznívají, výjimky tvoří novinky z poslední desky Kairos, která vyšla teprve nedávno a asi málokdo ji má již řádně naposlouchanou; největší síla však leží v klasických skladbách, jako jsou Inner Self, Ratamahatta a závěrečná hymna Roots Bloody Roots, kterou „zpívá“ celá pevnost; přes to všechno se dočkáváme „pouze“ standardního, profesionálně odehraného koncertu.
23:28 – Švýcaři Triptykon mne nijak nelákají na rozdíl od špízů ve Fast Food stánku, kam si jdeme po brazilské stálici lehce odpočinout.
00:25 – Kanadští Kataklysm předvádějí skvělé výkony, bohužel však jako zodpovědný řidič, který musí brzy ráno odjet, se loučím s přáteli a jdu spát.
Neděle 14. srpna 2011
09:02 – Vstávám, dávám auto do povozného stavu, čtu si a čekám na zbytek osazenstva, který mám dopravit domů do Teplic
09:51 – Plni dojmů odjíždíme..
Všechny fotky zde