20 let klubu Conne Island

I fanouškům Luneticu musí být jasné, že když hrají Heaven Shall Burn v Lipsku, bude hned vyprodáno. A taky, že jo... Netrvalo dlouho a na stránkách HSB se objevil nápis „Show in Conne Island is sold out!“ Naštěstí jsme s tím počítali a lupeny včas obstarali. Nakonec jsme vyrazili z divokého západu ve standartní čtyřce - Já, Barča, Peki a Pešan.

Conne Island letos slaví 20 let svojí existence. Během těchto dvaceti let už v něm proběhla pěkná řádka přednášek, akcí, a koncertů nejrozličnějších žánrů. Ke klubu jsme dorazili něco málo po osmé hodině. Musím říct, že už bylo plno a ti co ještě nezaplnili poslední místa uvnitř, postávali venku a dopřávali si cigárko nebo něco k snědku. (V Německu se nesmí na koncertech kouřit.)

Přesně tak, jak bylo avizováno, koncert začal opravdu v půl deváté. Role otvíraku večera se zhostili lokálové Sympathy For The Devil. To, co jsem slyšel na myspace, neznělo až tak špatně, i když nahrávka na mspc je bez zpěvu. O to víc jsem byl zvědavý a o to víc mě SFTD nudili. Zahráli dobře, přesně, bez chyb, ale to je asi všechno. Byl to celkem nudný metal. Něco málo hevíku, trocha thrashe, občas nějaký mosh. Zpěvák byl nemastný neslaný, bubeník sice celkem dobrý, ale jinak docela šmrdlal. Na druhou stranu si na nic nehráli a nesnažili se ze sebe dělat něco, co nejsou. Nakonec se vlastně dala ta jejich půlhodinka přežít. Všiml jsem si ale jedné věci. I přes to, že asi lidi nějak zvlášť nebavili, věnovali jim alespoň pozornost. Poslouchali, zatleskali, občas se i hejbli... Asi by to tak nebylo, kdyby SFTD nebyli Němci. Takováhle podpora českých kapel nám chybí. Spíš mám vždycky opačný pocit... ale to sem nepatří...

Jako druzí nastoupili Born From Pain z Holandska. Tahle parta už svůj hardcore ve stylu New York HC/Hatebreed drhne nějaký ten pátek. Ten večer jsem je viděl potřetí a jestli se nepletu, tak pokaždé s jiným zpěvákem a tentokrát jen s jedním kytaristou. (Aspoň mám pocit, že mívali dva.) Musím říct, že tentokrát se mi líbili zatím asi nejvíc. Hned s prvními tóny celý Conne Island rozskákali. Nad hlavami se objevili první plavci a zazněly první singalongy. BFP byli dobře naladění. Hodně mezi písničkama mluvili. Mluvili o tom, že v hardcoru by měli být lidi spojení, o čím dál tím větší kontrole všeho a všech. Také mluvili o přátelství s Heaven Shall Burn a vzpomněli i to, jak dlouho to už spolu táhnou

Čas BFP vypršel - hráli něco přes půl hodiny a myslím, že to bohatě stačilo. Prostě, v nejlepším se má přestat. Born From Pain to pochopili a tak zanechali v našich srdcích jen ty příjemné vzpomínky.

Všichni jsme čekali na Heaven Shall Burn. V sále už byl asi úplně každý, protože žádné volné místo nezbývalo. Po chvilce zvučení vyběhl na podium Marcus a HSB to rozjeli. K překvapení všech začali coverem Black Tears od Edge of Sanity, který běžně hrávají na konci. To se mi na „heavnech“ líbí, že pokaždé naservírují jiný playlist. Stěží mi stačí prsty na všech končetinách, abych spočítal, kolikrát jsem tuhle skvělou kapelu viděl živě a přitom mě jejich show pokaždé baví. Zazněly skoro všechny fláky (Samožřejmě se na všechny nedostalo, to je jasné.). Heaven hráli hlavně z poslední desky Invictus. Nechyběla hitovka Combat, parádní I Was, I Am, I Shall Be, nebo Return To Sanity. Naopak mi chyběla Buried In Forgotten Grounds. Došlo i na Endzeit i klasiku, která asi na žádněm koncertě chybět nemůže, ekologicky zaměřenou Voice Of The Voiceless a další a další. Dokonce opět, stejně jako na May Day festu, zazněla Whatever It May Take, kterou moc lidí asi neznalo, ale já jí miluju.

Heaven Shall Burn hráli docela dlouho. Všichni diváci i kapela už byli propocení až na kost. Marcus hodně mluvil, popřál klubu a jeho zaměstnancům ještě dalších 20 let. Při té příležitosti předal dárek jejich manažerovi Bennymu - počítačku peněz se slovy, že si jí prý vždycky přál. Celým vystoupením se nesla přátelská atmosféra, i když pod podiem občas celkem zhoustla - ale v dobrém. I proto občas Marcus upozornil lidi, aby na sebe dávali pozor. Při přídavcích se Ericovi odporoučela basa, a tak HSB zahráli Not My God - opět cover, tentokrát od kapely Hate Squad, se kterým se s námi rozloučili.

I když Heaven Shall Burn dokáží pohnout opravdu velkým davem - důkazem jsou jejich četně navštěvovaná vystoupení na předních evropských festivalech - potvrdili to, že nejlepší jsou stejně na klubových pódiích a kontakt s publikem si naplno užívají. Víc takových koncertů!