Never Say Die 2011

|
Never Say Die 2011
Datum: 
Čtvrtek 20. Říjen 2011 - Pátek 29. Březen 2024
Město: 
Praha
Místo: 
KC Vltavská
Návštěvnost: 
kolem 1000
Účinkující: 

Suicide Silence, Emmure, Deez Nuts, The Word Alive, As Blood Runs Black, The Human Abstract, Vanna

Po roce se do Prahy opět vrátilo putovní turné Never Say Die Tour. Akce se oproti loňsku přesunula z menšího Abatonu do prostornějšího kulturáku KC Vltavská a stejně i jako loni, i letos NSD nabídlo opravdu hvězdného headlinera – deathcore modly Suicide Silence. Po chvilce hledání samotné budovy KC Vltavská a následném čekání se přesně v šest hodin k radosti všech začalo pouštět dovnitř a celá akce tak mohla pomalu začít.

Následovalo klasické obhlédnutí okolí a zhodnocení nabídky merche a pár minut poté se již moje pozornost začala soustředit na pódium, kde celý večer načala Vanna. I přes to, že se tu tahle bostonská kapela objevila během několika let již poněkolikáté, bylo tohle moje první setkání, a tak jsem byl na jejich show hodně zvědavý. Perfektní výkony obou zpěváků a energická, nicméně velice krátká show, během které kapela zahrála svoje největší hity, si získala sympatie většiny přítomných. Zpěvák Davey prozradil, že Praha je jeho oblíbeným místem a kapela na mě zanechala velmi dobrý dojem.

Fandové technického pojetí metalcoru se jistě těšili na vystoupení The Human Abstract, bohužel jejich vystoupení bych se nebál označit jako to nejméně povedené. Ne, že by snad kapela neuměla hrát, naopak, všichni perfektně ovládali své nástroje, chvílemi to byly opravdu kytarové orgie, ale naživo to celé znělo tak nějak prázdně a velkou část jejich vystoupení jsem proto sledoval jen z velké dálky. Kdyby The Human Abstract otevírali místo Vanny, byl bych spokojenější.

Když se místo původně avizovaných Oceano ocitli na lineupu amíci As Blood Runs Black, byl jsem na rozdíl od mnoha zklamaných jedinců jenom rád. Tuhle partičku hrající deathcore jsem letos již jednou viděl a jejich květnové vystoupení na mě zanachelo jen dobré vzpomínky. Pokud jsem si u prvních dvou kapel říkal, že jsou opravdu skvěle nazvučené, tak před setem ABRB zvukař asi čaroval. Tak výborný zvuk jsem už dlouho neslyšel, tohle byla prostě paráda a já si přál, aby jejich set jen tak neskončil. Setlist se sestával z ověřených kousků jako jsou „Hester Pryne“„In Dying Days“, nebo novější  „Resist“. Na internetu koluje ohledně frontmana Sonika, který v kapele působí teprve rok, hodně negativních komentů, což vůbec nechápu. Nejsem si totiž jist, jesli jsem už viděl zpěváka, který by si byl na pódiu tak jistý, jako právě Sonik Garcia, který kromě skvělého vokálního výkonu zvládnul publikum vyburcovat k několika circle pitům a také k první pořádné wall of death. Zbytek kapely se ale nenechal zahanbit, ostatně tahle kapela je na tom co se týče instrumentálního umu hodně dobře. Díky tomuhle všemu se pro mě As Blood Runs Black stali jednoznačně prvním vrcholem večera a doufám, že sem zase brzy zavítají.

Po nadšení z ABRB přišlo trošku vystřízlivění. Na The Word Alive jsem byl hodně zvědavý a moje pocity z jejich vystoupení jsou hodně rozporuplné. Kapela celý set odehrála v plném nasazení a byl plný těch nejznámějších songů, problém byl ale v tom, že klávesy a samply, které dělají tuhle kapelu od ostatních metalcore kapel alespoň trochu odlišnou, téměř nebyly slyšet, stejně tak jako sólová kytara a chvílemi i zpěv frontmana „Telleho“ Smithe. Velká škoda, tahle kapela si špatné nazvučení nezasloužila.

Mírné rozčarovaní však vzalo ihned za své, protože na pódiu už se chystali australští hardcoristé Deez Nuts, kteří se do Čech vrátili po povedeném vystoupení na letošním Rock For People. Řeknu to na rovinu, na tuhle kapelu jsem se těšil vůbec nejvíc a dostal jsem od nich přesně to, co jsem čekal – nekompromisní hc nářez. Bylo vidět, že hodně lidí zná texty a když přišla oblíbená sing-along část v songu „I Hustle Everyday“, bylo publikum slyšet skoro víc než samotná kapela okolo zpěváka J. J. Peterse. Setlist se skládal z obou dosavadních alb a samozřejmě zazněl i hit "Stay True“, nebo party song „Tonight We Gonna Party“. Moshpit pod pódiem začínal být opravdu masivní, stage-diving už jel naplno a všichni se skvěle bavili. Deez Nuts nezklamali a pro mě se stali dalším vrcholem večera.

Emmure se na Never Say Die objevili po loňském roce znovu, tentokrát dostali ovšem více prostoru a na lidech bylo vidět, že na tuhle kapelu spousta z nich čekala. Hned od prvních momentů bylo jasné, že se s tím tahle partička moc nepáře. Sypali to do lidí breakdown za breakdownem, song za songem. Ze začátku se mi hodně líbili, ovšem s postupem času to začalo všechno znít dost stereotypně a celkem nudně. Mám rád, když frontman hodně komunikuje s publikem a celkově hýří energií, což se bohužel o Frankie Palmerim říci nedalo, spíš mi připadal, jako by ho to celé vůbec nezajímalo..

Už podle četnosti merche Suicide Silence na přítomných fans bylo vidět, kdo že tu vlastně je headlinerem. Dlouhé čekání bylo u konce, kolem třičtvrtě na jedenáct se začalo z beden ozývat intro a pár okamžiků poté již na pódiu stála jedna z nejvíce opěvovaných kapel deathcoru. No, co si budu nalhávat, jejich alba mě nijak extra nebaví, ale to, co tahle banda předvedla naživo, se jen tak nevidí. Hned jak se na pódiu objevil zpěvák Mitch Lucker, aby odstartoval set songem „Wake Up“, všechny mé předsudky o téhle kapele šly stranou. Mitch svým perfektním vokálním výkonem (naprostá většina kolegů by se měla začít stydět a brát od něj lekce), strhnul celý sál a v tu ránu mu Vltavská ležela u nohou. Tohle je prostě frontman s velkým F. Zazněly jednak songy z nového alba „The Black Crown“, ale také starší kousky jako například „Smoke“, nebo Unanswered“. Největší pecku si ale kapela nechala až na konec. Při kultovní „No Pity For A Coward“ totiž Mitch vyzval všechny nahoru na stage a celý song tak kapela odehrála doslova v obležení svých věrných fanoušků. Nutno dodat, že i v takhle stísněném prostoru vše znělo tak jak mělo, ostatně zvuk byl po celou dobu jejich show na hodně vysoké úrovni. Hned poté celá kapela zmizela do backstage a v tu ránu byl všemu konec.

Další ročník NSD je za námi a nejen já už jsem zvědavý, jaké lahůdky si organizátoři připraví příští rok. KC Vltavská se navíc ukázala v dobrém světle, potěšil zákaz kouření, který samozřejmě několik ignorantů porušovalo, ale tak tomu je vždy. Až na vyjímky všechny kapely zahrály skvěle a nejen pro mě to určitě byla jedna z nejlepších akcí tohoto roku. Tak zase příště!