ASKING ALEXANDRIA, BLESSTHEFALL, CHELSEA GRIN

Bylo obdivuhodné, že desítky nadšenců šly dobrovolně mrznout v pondělní podvečer před pražský Lucerna Music Bar už několik hodin předem. V prvních momentech čekání ve velkolepé frontě jako na banány mě překvapilo, kolik příznivců má v holčičích řadách metalcore (jestli teda děvčata přišla vůbec kvůli hudbě). Večer se v Lucerně za doprovodu disko-hitů neuvěřitelně vlekl, ale krátce po půl osmé se na pódiu objevila první kapela.

Abych se přiznala, CHELSEA GRIN byla jediná skupina večera, kterou jsem slyšela jen při letmém projíždění YouTube, ale pořádně si je poslechla až na místě. Přinejmenším si ani po dohledání skladeb na internetu nepamatuji, co se za ten večer hrálo, protože mi všechny songy splynuly do jednoho a místy jsem nevěděla, kde jeden končí a druhý začíná. S příchodem šestičlenné bandičky konečně začínalo být v davu tepleji v poměru s mrazivým počasím venku, ale kapele se nepovedlo přivést publikum do bodu varu, bylo to jen takové „předehřátí“. Hudba Chelsea Grin nebyla ničím zajímavým, co by definovalo žánr, ale urychlili jsme si tím čekání na následující nášup.

S příchodem BLESSTHEFALL začínala teplota v davu urychleně stoupat – nebylo pochybu, že přichází ta lepší část večera. Pekelný kolotoč roztočila úvodní skladba „Promised Ones“ při které mi málem nátlakem davu popraskala žebra o přední hrazení. Pak přišla ta chvíle, kdy se rozvášněné obecenstvo začalo rozšiřovat i na pódium a následovně skákat do davu. Zde už v předních řadách končilo užívání si koncertu. Lidé se začínali bát o své vlastní zdraví neustálou kontrolou, jestli vám někdo neskáče na hlavu nebo naopak, nepřepadává zezadu.

K mému potěšení za večer zazněly skladby jako „I´m Bad News, In The Best Way“ nebo „The Regin“. Samozřejmě nemohl chybět ani hit „Hey Baby Here´s That Song You Wanted“. Vše by bylo naprosto bez chybičky, ale vokál Beau Bokana v porovnání s kapelou nebyl v první polovině vystoupení skoro slyšet. Je ale dost možné, že posluchači v zadních prostorách klubu slyšeli perfektně. Věřím, že i bez tohoto nedostatku se nedala atmosféra večera nějak narušit. Už jsem zažila několik hodně dobrých koncertů, ale toto vystoupení se řadilo mezi nejlepší.

Konečně nastal okamžik, na který většina fanoušků čekala – show ASKING ALEXANDRIA. Celé vystoupení odstartovala skladba „Welcome“. Po několika minutách mi bylo jasné, že vrchol večera jsem prožila při vystoupení kapely blessthefall. Dannyho hlas byl, jako u Beaua, opět potlačen bicími a kytarami. I jedinec znalý tvorby AA se musel více soustředit, aby některé songy vůbec rozpoznal. Zdálo se mi, že mu frázování dělá občas problémy, protože téměř žádný tón nebyl dotažen až do konce. Jako cirkusová show by to vypadalo naprosto skvěle a sehraně, všichni členové kapely měli přesně načasované, kdy se bude skákat, kdy zase házet hlavou a popřípadě kdy se bude i „fakovat“ (jak nám znamenitě předvedla dvojice Bruce-Liddell).

Klasicky zazněly i stálice „To The Stage“, „Not The American Average“, „A Prophecy“ a závěrem i „The Final Episode“. K mému nadšení zahráli pánové novinky „Breathless“ a „A Lesson Never Learned“.

Kromě několika výjimek by vše bylo fajn, kdyby tedy celé vystoupení Asking Alexandria nepůsobilo dojmem, že se to prostě odehraje, shrábnou se prachy a jde se o dům dál. Nicméně i přes některé technické nedostatky jsem byla ráda, že jsem se koncertu zúčastnila a domů jsem odjížděla s dalším příjemným zážitkem. Doufám, že se u nás zase někdy ukážou, kluci jedni otrhaní.