Kryštof, Vypsaná fixa, Tomáš Klus, Tata Bojs, ...

I já tam byla, jedla, víno pila…, mohla by říct fanynka po koncertě. De facto by nebyla daleko od pravdy, a převážně s tím pitím.

V pondělní večer se sešli všichni příznivci punkových kultur a zejména pak té čím dál tím více zralejší psychobilly odrůdy. Divadlo Pod Lampou chctělo dle plánu startovat v devět hodin večer a představit novou desku detroitských Koffin Kats, na které se přítomní skutečně velmi těšili. Ovšem začalo se něco po půl a tak byl čas si najít ten správný pogo plac, připravit si nezbytný alkohol k dosahu a pomalu dohasínat (i dětmi tak oblíbené) tabákové výrobky. Jenže když se šlo na věc, kapela nám vše vynahradila, a to napěchovaným tracklistem čítajícím cca dvacet písní. Rozezněly se riffy z aktuálního alba Our Way & The Highway, které naživo dostává mnohem ráznější rozměr. A to pak nejen díky tomu, že si kapela zaimprovizuje nebo zrychluje celkové tempo původně nastavených skladeb. Následně svou novinku prokládali staršími peckami a vznikl tak velmi příjemný kontrast toho, jak se Koffini od svých počátků skutečně posunuli a jsou jak lepšími hráči, tak i zuřivějšími showmany na pódiu.

Ano, zuřivost a show, kterou předvedli, si nezadá s kdejakým megakoncertem (jsem ještě celý rozdivočelý z koncertu, víte jak to myslím). Klubové prostředí má prostě svoje kouzlo a Koffin Kats tuto výhodu využili naprosto 100%. Fanoušci se z počátku malinko obávali o zvuk a právě zmiňovanou show, se kterou je kapela pověstná. Už si totiž párkrát svou pověst pošramotili. Ale nebylo se čeho bát, zvuk a kompletní repertoár přečkal mnohá očekávání nás všech. Zvuk garážově syrový – tak jak má být, bez chyby. No a kdyby pódium Lampy nebylo tak pevně sešroubováno, věřil bych, že tam snad po Koffinech zbyde i kráter. Victorovo stání na vlastním kontrabasu bylo prostě to, na co jsou zvyklí jejich příznivci doma. Nás o to neochudili a vždy se toto teatrální chování neobešlo o pozitivně vyřvávaný ohlas. Chvílemi si Vic s instrumentem lehl i na zem, dávaje tak najevo, že je to přeci jen pohodlnější, přičemž kytarista EZ mu na kontrabas stoupnul a mohutně drtíc riffy, kymácel svým kratčeji ostříhaným mohawkem ze strany na stranu. Případné přehození nástrojů z jednoho na druhého bylo též efektním bonbónkem.

Z tria již od prvých sekund hraní stékalo na litry potu a nelze se moc divit. Jejich zběsilé poskakování, či hraní si na babu zkrátka bralo svou daň. A v takovém případě dochází k výrazné dehydrataci. Nebylo výjimkou (a ani to nikoho neudivovalo), že flusance lítaly jak Luftwaffe na Londýn. Bylo proto nezbytné pít a krom přicucování vody bylo prostě potřeba rozehřát vnitřní stroj pořádným panákem whisky či jiným mazivem. Panovala přátelská nálada a sem tam si příležitostně Koffini přiťukli s některým ze svých věrných fanoušků. Blížil se závěr a bubeník "E Ball" rozjel vražedné sólo, při kterém si dvojce jeho spoluhráčů došla (i jemu) pro poslední koncertní alkohol, aby pak úplně na závěr přežili padnuvší hudební přídavek. A to byl. konec, Vic Victor ještě vyzýval ostatní, aby s nimi šli zapít skvěle vydařený koncert, na který se tady v Plzni dlouho nezapomeneme.

Mnou dotázání fanoušci si kapelu nemůžou vynachválit a přejí si spolu se mnou, aby do Lampy znovu brzy  přijeli. Pokud teď pláčete nad tím, že jste to nestihli, vězte, že máte stále ještě šanci. Dnes 28.2 České Budějovice v Mighty Baru Velbloud a pak i v pražském Rock Café 3.3.