Trutnov Open Air Music Festival 2012

Trutnov Open Air Music Festival 2012
Datum: 
Čtvrtek 16. Srpen 2012 - Neděle 19. Srpen 2012
Město: 
Trutnov
Místo: 
Na Bojišti
Návštěvnost: 
neudáno
Účinkující: 

Čankišou, Michal Prokop & Framus Five, A. Cohen, Anti-Flag, Jessie Evans, Michal Šeps & Band, The Flying Eyes, Už jsme doma, Vlasta Redl & Band, Baťa & Kalábůf něžný beat, The Tap Tap, Garage, Rybičky

Jako každý srpen posledních třinácti let se chystám do Trutnova na Bojiště. V tomto městě jsem nejspíš nikdy nebyl z jiného důvodu, než je návštěva našeho nejstaršího hudebního festivalu non-artificiální hudby. Popravdě už mě ani až zas tolik nezajímá, jakého headlinera pořadatelé vybrali tentokrát, na Bojiště vracím už pro tu atmosféru, která na jiných festivalech nepanuje.

 

čtvrtek 16. srpna 2012

Kolem jedenácté dopoledne vyrážíme v osmi lidech Transitem z Teplic na cestu do Trutnova. Až na menší kolonu a několik betonových úseků na D11 je cesta v klidu, těšíme se.

Ve tři hodiny jsme na místě, stavějí se stany, upravuje auto ke spaní a jde se akreditovat. Cestou míjíme první známky změn – malý oplocený areál s bagry a několik prohrabaných koryt. Tak už to vypadá, že se festival opravdu bude stěhovat… U akreditačních budek mě stíhá první organizační zklamání – po dvacetiminutové frontě dostávám standardní pásku. Když se ptám, jestli s ní můžu do fotokoridoru, tak na mě slečna v boudě vykulí oči a ptá se, co to je fotokoridor… Další čtvrthodinu řeším výměnu pásky, která nakonec dopadne dobře, a jsem ujištěn, že s to novou už můžu kamkoliv (kromě pódia).

Jako první událost tohoto dne na hlavním pódiu je bohoslužba za Václava Havla a Ivana Martina „Magora“ Jirouse, kteří stáli u zrodu tohoto festivalu a vloni koncem roku zemřeli. Slouží katolický kněz Ladislav Heryán a slovenský husitský kněz Juraj Dovala. Poté přichází první hudební zážitek festivalu – šamanští Čankišou. Tato kapela k festivalu patří už spoustu let a svým mixem etnické hudby ze všech možných koutů světa si tradičně získává celé bojiště.

Čankišou

Po  Čankišou se na pódiu objevuje, v Trutnově nejspíš poprvé, Michal Prokop & Framus Five. Střílí hned ostrýma – Kolej Yesterday, Blues o spolykaných slovech a Bitva o Karlův most – to jsou nesmrtelné hity, které fungují vždy a všude, zde dvakrát tolik. Pak samozřejmě přicházejí i kousky z novější a i té nejnovější tvorby. Po Prokopovi opouštíme hlavní stage a jdeme se podívat do Undergroundového stanu (letos dvakrát většího než v minulých letech), kde zrovna dohrávají The Flying Eyes – psychedelický rock líznutý The Doors – a my už se těšíme na naše oblíbence Už jsme doma. Ti odehrávají strhující, hodinu a půl dlouhý set, který je ještě završen vytleskanými přídavky. Po skončení spěcháme na závěr Anti-Flag, kteří v závěru koncertu posílají bubeníka do kotle pod pódiem a dokonce mu podávají i kompletní bicí. Je to punk… Na konci setu zaznívá cover od Pixies – nesmrtelná Where Is My Mind? Po Anti-Flag následuje ukázka z na příští den připravovaného koncertu Američanky Jessie Evans – ta okouzluje hned na první pohled svou prazvláštní garderobou a samozřejmě i hudbou – i jen ve dvou (bubeník + J. E. se saxofonem a nějakými těmi podklady) si dokáže podmanit všechny ty, kteří ještě neodešli do stanů. Asi v jednu ráno se odklízíme do vozu spát.

Michal Prokop & Framus Five

Už jsme doma

Anti-flag

Jessie Evans

 

pátek 17. srpna 2012

Po již tradiční snídani (slaná palačinka a kafe/limonáda) se poflakujeme po areálu a čekáme na první vystoupení dne, které má začít v jednu odpoledne. Procházíme krámky, hledáme nějaké ty serepetičky a cetky, které je třeba odtud vozit, a někdy po dvanácté usedáme v hledišti před pódiem. V jednu hodinu začínají The Tap Tap – šestnáctičlenná skupina hudebníků složená z klientů Jedličkova ústavu, profesionálních hráčů a (zpívajícího) dirigenta. Zaznívají především covery – od interpretů tuzemských (Traband, Bratři Ebenové, Monkey Business…) i světových (Ray Charles, Benoît Charest…). Kapela si získává všechny, kdo se na ni přišli podívat, a po standing ovation i přidává. Po The Tap Tap je na programu mše, kterou vynecháváme, jdeme něco pojíst a popít, pozdravit se s přáteli a přesouváme se do UG stanu na The Boom Beatles revival.

The Tap Tap

Tento revival patří k oněm zdařilejším – celý stan si s ním prozpěvuje nesmrtelné melodie, všichni jsou příjemně naladěni, jinak to snad ani nejde, po záplavě takových hitů, které jsou interpretovány velmi vkusně a solidně. Po liverpoolských evergreenech se přesouváme zpět na hlavní stage, kde již začíná legenda české scény – Vltava. Ta do nás pálí osvědčený playlist složený z léty prověřených klasik a čerstvějších skladeb z poslední desky (Komedianti se vracejí domů), které se už ovšem také dokázaly spoustě fanoušků zažrat pod kůži.

The Boom Beatles revival

Vltava

Následuje další klasika české scény – Visací zámek. I přes pokročilejší věk těchto punkerů se na pódiu stále pobíhá, poskakuje a všelijak dělá bordel a během toho se do zaplněného bojiště hrne jeden hit za druhým. Po tuzemském punku se na pódium vrhá britská parta Hawk Eyes, o kterých nevíme asi nikdo nic kromě toho, že patří pod ochranná křídla Foo Fighters. Už to je ovšem příslib kvalitní hudby, který se ukazuje jako pravdivý. Moderní tvrdší kytarovka, která vychází právě z FF, Queens Of The Stone Age a podobných kapel. Muzikanti mají navíc sympatický projev a spoustu energie, kterou na pódiu nemilosrdně hýří.

Visací zámek

Hawk Eyes

Po britských mládežnících se na scéně objevuje zástupkyně starší generace – Marta Kubišová & Skupina Petra Maláska. Ta, stejně jako její kolegyně Eva Pilarová v minulých letech, opět sklízí obrovský aplaus. Její nestárnoucí hity si zpívá snad úplně každý, všichni pankáči a rastamani, radost pohledět. Poté se už těšíme na mé oblíbence z Belgie dEUS, kteří přivezli svou novou desku Following Sea. Vychutnáváme si alternativní rock devadesátých let, postupně se otevírajícímu novému tisíciletí, v jedinečném podání těchto antwerpanů.

Marta Kubišová & Skupina Petra Maláska

dEUS

Po rockovém školení nás čeká výlet do historie, konkrétně do let třicátých – Ondřej Havelka & Melody Makers přinášejí pohlazení po duši, kterému bych snad vytkl jen dramaturgické zařazení – v jednu ráno je na swingovou tančírnu po celodenním festivalovém maratonu už přeci jen trochu pozdě. Následuje celý den diskutované bonusové překvapení, které by podle programu mělo trvat až dvě hodiny. Spousta z nás tipuje na avizované Faith No More, o kterých byla řeč od jejich kvůli počasí zrušenému vystoupení na Rock For People. Překvapeni rozhodně jsme, nedá se však říci, že úplně mile. Po důkladné mediální FNM masáži se nám dostává vystoupení Ondřeje Havelky s jakousi cimbálovkou, které téměř nevnímáme a odcházíme na druhou stage na Hentai Corporation. Energická show, zpěvák Radek Škarohlíd by si však mohl nechat od cesty svoje proslovy mezi skladbami. Po tomto představení balíme a jdeme spát.

Hentai Corporation

 

sobota 18. srpna 2012

Ranní vystoupení Pavla Fajta a bohoslužbu prospáváme a do areálu se dostáváme až na Vlastu Třešňáka & Band, které však posloucháme od snídaně z backstage. Tudíž jsou pro nás prvním interpretem dne Jana Kratochvílová & Illuminatica. Paní Kratochvílová nezůstává nic dlužna své pověsti výtečné zpěvačky a trochu bláznivého individua – ať už jde o její kostým, ve kterém jí není vidět ani centimetr obličeje, nebo její průpovídky o komunikaci s buňkami vlastního těla. Kapela za ní odehrává standardní koncert – snad až na výjimku v podobě bubenické exhibice Jiřího Hrubeše.

Jana Kratochvílová & Illuminatica

Následuje další klasika domácí scény – Mňága a Žďorp, která na mě působí velice pozitivně. Přijde mi, že skupina bývala více zadumaná, ale věkem pomalu opouští tyto nálady a jde blíže k lidem. Během jejího vystoupení se však odebíráme k přátelům na zahradu načerpat něco energie a trochu se poválet pod švestkou. Zpět do areálu nás táhne známá melodie skladby Hrabě X z kultovní desky Straka v hrsti, kterou má na svědomí Pražský výběr – na pódiu je tedy Michael Kocáb & Karpatské chrbáty. Tuto kapelu neznám, takže netuším, co bych měl čekat. Dostávám porci standardního rocku prokládaného starými peckami od Pražského výběru. Na konci vystoupení se na pódiu objevuje i Jiří Hrubeš (ex-bubeník Pražského Výběru) a už ne úplně střízlivě cosi haleká do mikrofonu směrem k publiku.

Mňága a Žďorp

Michael Kocáb & Karpatské chrbáty

Opět opouštíme areál směrem zahrádky a vracíme se až na koncert the.switch na druhé stage. S touto kapelou jsem měl vždycky problém z desky, ale naživo to pokaždé zachránila. A tentokrát mi přijde, že zpěvák Sthepa dokonce lépe zpívá (to je ten můj problém – naživo to drží jeho charisma, z desky to prostě nejde), což bych ocenil na další nahrávce – snad se na ni dokáže přenést i taková energie, s jakou hrají v Trutnově. Pobavila příhoda o tom, jak se čtyři neznámí lidé dostali do areálu vydávajíce se za členy the.switch. Následují Kurtizány z 25. Avenue, které odehrávají solidní koncert, který ovšem ničím moc nepřekvapuje.

the.switch

Kurtizány z 25. Avenue

Přesouváme se na hlavní scénu, kde začíná druhý headliner letošního ročníku – John Cale. A mě dostává další podivnost organizace – securiťák pod pódiem mi říká, že je stop stav, je plno, nikdo do koridoru už nesmí. No dobrá tedy, jdu fotit z boku. Pak mě ale udivuje, že další lidi pod pódium klidně pouští. John Cale je pro mě novinkou a jeho hudba mi nic moc neříká, nicméně na lidi funguje, ti hypnoticky tančí nebo si alespoň lehce podupávají do rytmu. Naprosto zničen jsem ve chvíli, kdy se včas hrnu do koridoru fotit Jiřího Schmitzera, který hraje po Johnu Caleovi, ale tentýž securiťák jako před dvěma hodinami mě zastavuje s dotazem, jestli mám fotopas. Prý mi to říkal už dvakrát, že mě pod pódium bez fotopasu nepustí. Tak se ptám, odkdy platí tohle pravidlo, když tu jsem už třetí den a fotit jsem zatím v pohodě mohl na svou pásku (stejnou, jako mají další fotografové) – tak prý do začátku festivalu, zvláštní… Znechucen odcházím fotit mezi lidi, což bohužel nestojí za moc. Jiří Schmitzer předvádí dost svérázné představení. Skoro žádnou skladbu nedohrává do konce (většinu utne slovy „no tady je už jen sólo“ nebo „a teď má bejt fade out, ale to mi nejde…“) a pokud nezpívá, tak zní, jako opilý, což i během koncertu nepřímo přizná. Fanoušci jsou však vděční za jakýkoliv Schmitzerův projev.

John Cale

Jiří Schmitzer

Půl hodiny po one-man-show se na scéně objevuje hlavní headliner festivalu – američtí Korn. Po krátkém intru do nás sází hity z prvních desek, jak říká zpěvák Jonathan Davis – pro old-school fans. Ihned po vstupu kapely na pódium mě zarážejí dvě věci – Davis šíleně zhubl (Je snad nemocný? Drogy?) a na baskytaru hraje místo původního Fieldyho hostující baskytarista z Mudvayne Ryan Martinie (Fieldy je doma s rodinou a čeká narození dítěte). Popravdě by to Martiniemu v Korn velmi slušelo – sice má úplně jiný styl hry, méně perkusní, ale koncert zvládá s přehledem a na pódiu je po Davisovi vidět hlavně jeho. Po pěti skladbách z prvních dvou desek přichází čas na představení desky poslední, říznuté dubstepem. Čerstvé skladby jsou přijaty dobře, i když ne už s takovým jásotem. Po šesti novinkách jdou na řadu opět starší skladby a já jsem rád, že všechny jsou jen z prvních, zásadních pěti desek (+ cover od Pink Floyd Another Brick In The Wall). Následující program už nedávám, s ukrutným bolehlavem odcházím do auta spát.

Korn

neděle 19. srpna 2012

Ranní budíček s Boron jako snad každý rok promeškáváme, stejně tak Totální nasazení a bohužel i švédské Pantokrator, na které jsem byl zvědavý. Do areálu tedy přicházíme až na Sto zvířat, kteří rozhýbávají všechny ty, kteří neutekli před sluncem z amfiteátru do stínu. Vedro je opravdu pekelné a my se už po třech dnech těšíme na sprchu… Jdeme se podívat na druhou stage, kde začínají chomutovští X-Left To Die. Ti předvádějí slušnou pódiovou show, playlist mají vkusně rozvržený, svižnější vypalovačky se střídají s pomalejšími skladbami. Jedinou vadou na kráse jsou občasné technické potíže, které pak vyúsťují v prostoje mezi skladbami. Kapele by navíc slušel pozdnější hrací čas…

Sto zvířat

X-Left To Die

Po chomutovských čekáme, co se vyklube z nám neznámé kapely L. A. – bohužel nás příliš neoslovuje. Odlehčená moderní kytarovka, která občas evokuje Tata bojs (ale nepřibližuje se jim ani trochu) s podivně přihlouplými texty. Odcházíme na hlavní scénu za Irenou Budweiserovou & Fade In, kteří předvádějí své podání světových spirituálů, balzám pro ducha. Po tomto vystoupení již odcházíme sbalit stany a jedeme domů do Teplic, zbytek nedělního programu nám není souzen. Tak zase za rok…

Irena Budweiserová & Fade In

Fotky jsou zde.