Tonight We Feel Alive Tour

Když jsem se před nějakou dobou dozvěděl, že do Prahy letos znovu přijedou moji oblíbenci Four Year Strong, kapela která si staví image na plnovousech a hraje perfektní pop punk/hardcore, byl jsem doslova štěstím bez sebe. Před rokem se u nás zastavili v rámce velkolepé Eastpak Antidore Tour, tehdy však kapela díky většímu počtu kapel (Headlinerem byli Anti-Flag spolu s Alexisonfire) odehrála celkem krátký set a tak jsem byl zvědavý, jak se kapela ukáže „v plné síle“ na postu headlinera.

Do místa konání, pražského klubu Futurum, do kterého byl koncert přesunut z původně plánovaného Rock Café, jsem dorazil kolem půl osmé. Začátek koncertu byl však až po osmé hodině a tak jsem se vydal na obhlídku merche. Ten byl tentokrát, alespoň co se týče Four Year Strong, dost strohý, ale přeci jen jsem nakonec nakoupil. Krátce po osmé hodině se na pódium dostala první předkapela, Dusty Kate z Liberce, kterou si vybrali sami Four Year Strong. Kapelu jsem trochu znal z jejich profilu na bandzone, to co však kluci předvedli na pódiu, předčilo moje veškerá očekávání. Jejich pop punk/hardcore  se slovenskými texty na mě působil jako přesně to, co mi dosud na naší scéně chybělo. U kluků byl sice znát vliv kapel, jako jsou právě Four Year Strong, nebo třeba New Found Glory, ale to jim nikdo nemůže mít za zlé. V jejich podání to prostě fungovalo, diváci se bavili a to je hlavní.

Jako druhá kapela večera se představii A Loss For Words, kteří pocházejí, stejně jako hlavní hvězda večera FYS ze státu Massachusetts. Jejich pop punk moderního střihu mě však, abych pravdu řekl, až na pár momentů nijak zvlášť nezaujal. Tyto světlé momenty však musím přeci jen vyzdvihnout. Prvním z nich byl zpěvákův „sestup“ mezi diváky, kde si zazpíval jeden song a poté se vrátil mezi ostatní členy kapely na pódium. Dalšími povedenými momenty pro mě byla akusticky zahraná píseň, která roztleskala skoro celý sál a cover písně „I Want You Back“ od Jackson 5, ve které chvílemi zazněl i hlas frontmana Dusty Kate, které si A Loss For Words zřejmě velmi oblíbili. Kromě těchto pár chvil mi však jejich set přišel takový nijaký, rozhodně nejslabší část večera.

Poté přišla nezbytná úprava pódia, zkouška nástrojů a vrchol večera mohl začít. Sál už byl celkem slušně zaplněný, celkově me návštěvnost koncertu velmi mile překvapila.  Jestli je něco, co vousáčům z kapely Four Year Strong sedí nejvíc, tak to jsou živé koncerty. Ihned po intru k písní „What The Hell Is A Gigawatt?“ totiž kapela doslova rozpoutala v sále peklo. Dav se začal konečně pořádně pohybovat, v průběhu setu došlo na stage-diving i na circle pit, prostě paráda. Kapela si evidentně hraní užívala, neustále burcovala publikum a chrlila jeden hit za druhým. Playlist se skládal ze skladeb z nové desky Enemy Of The World a debutu Rise Or Die Trying, došlo tedy jednak na novější „On a Saturday“ nebo „It Must Really Suck To Be Four Year Strong Right Now“, ale  i na ověřené starší songy jako „Men Are From Mars, Women Are From Hell“ nebo „Bada Bing Wit a Pipe“. S Prahou se Four Year Strong rozloučili oblíbeným hitem „Wasting Time“, během kterého proběhl stage-diving několika desítek lidí najednou a jako přídavek si kapela zvolila song „Heroes Get Remembered, Legends Never Die“, po kterém se, bohužel nadobro, odebrala do zákulisí.

Co dodat na konec? Snad jen to, že kdo včera nebyl ve Futuru, ten přišel o hodně. Alespoň pro mě to totiž byl „Time of my life“.