Alan Parsons Live Project

Za devatero horami, devatero řekami a za jednou důkladnou železnou oponou jsme se ještě poměrně nedávno dostávali k albům s pořádnou muzikou jen velmi obtížně. A dlouho jsme si mysleli, že o koncertech všech těch báječných kapel si budeme pouze číst, jestli neumřeme, až do smrti.

Výjimkou, kde člověk nemusel litovat své absence na koncertech, byl ALAN PARSONS PROJECT – protožePROJEKT byl pověstný tím, že nekoncertuje.

Ale časy se změnily, a tak jsme některé své oblíbence viděli i slyšeli naživo (byť většinu už za zenitem jejich slávy), na některé jsme už štěstí neměli.

A dokonce se stal i další zázrak - jezevec ALAN PARSONS usoudil, že je na čase vylézt ze studiové nory a začal koncertovat. Prozatím vedly jeho cesty jinudy než ty naše, a tak když jsme zjistili, že se chystá do Prahy, neváhali jsme ani minutu…

A udělali jsme dobře. AP nás provedl celou diskografií PROJEKTu, myslím, že vynechal jen 2 alba: Pyramid a Stereotomy, z alba The Turn Of A Friendly Card jsme slyšeli většinu.

Přesný seznam skladeb vám nenapíšu, PARSONSovy stránky jsou ohledně koncertního tracklistu tajuplné víc než onen známý hrad v Karpatech. Nezbývá, než zalovit v paměti, a ta není úplně nejspolehlivější zdroj. Vezmu to chronologicky po albech, snad na nic nezapomenu:
The Raven
(The System of) Doctor Tarr and Professor Fether [Tales Of Mystery And Imagination]
I Robot
I Wouldn't Want To Be Like You
Breakdown
Don't Let It Show [I Robot]
Lucifer
Damned if I do [Eve]
Time
The Turn Of A Friendly Card (Part One)
Snake Eyes
The Ace Of Swords
Nothing Left To Lose
The Turn Of A Friendly Card (Part Two)
Games People Play [The Turn Of A Friendly Card]
Sirius
Eye In The Sky
Mammagamma
Old And Wise [Eye in the Sky]
Prime Time
Don't Answer Me [Ammonia Avenue]
Days Are Numbers (The Traveller) [Vulture Culture]
Standing On Higher Ground [Gaudí]
We Play The Game [A Valid Path].

Zazněla i jedna nová skladba, jejíž název mi unikl. Pokud se najde někdo s lepší pamětí, než mám já, může mě doplnit nebo opravit, případně sepsat, v jakém pořadí jsme skladby či jejich části slyšeli.

AP střídal kytary a klávesy, za „velkými“ klávesami byl MANNY FOCARAZZO, sólovou kytaru měl na starosti ALASTAIR GREENE, basovou JOHN MONTAGNA (teda, nevíme, jestli to byl on, možná ne). Ovšem kdo byl u bicích, to se nám zjistit nepodařilo, některé doprovodné hudebníky PARSONSovy stránky utajují podobně jako tracklist, Google taky mlčí jak hrob. Uváděný STEVE MURPHY za bicími rozhodně nebyl. Většinu sól odzpíval P.J. Olsson, který zpíval opravdu dobře, lépe, než v ukázce na oficiálních stránkách http://www.alanparsonsmusic.com/media.php . O zbytek sól se podělili ostatní – včetně ALAN PARSONSe. Pánové byli velmi dobře sehraní, sezpívaní, opravdu se jim dařilo a bylo na nich vidět, jak se baví a my jsme se bavili s nimi.

ALAN PARSONS nám předvedl, že skoro všechna ta studiová kouzla, co známe z alb, zvládne za pomoci svým spoluhráčů předvést i na jevišti. Všichni, co zůstali doma, opravdu o hodně přišli, vzhledem k bídné návštěvnosti (krize? špatná propagace?), k námALAN nejspíš už nikdy nezavítá. Pro nás, co jsme do Prahy vyrazili, to byl opravdový hudební zážitek, na který budeme ještě dlouho vzpomínat (podobně jako na cestu zpět sněhovou bouří, ale to už je jiná pohádka).

26.03.2010

Ověřená sestava:
ALAN PARSONS - klávesy, kytary
MANNY FOCARAZZO - klávesy
ALASTAIR GREENE - sólová kytara
GUY EREZ - baskytara
DANNY THOMPSON - bicí
P.J. OLSSON – zpěv, kytara

Děkuji Steveovi z fanklubu AP za dodání chybějících informací.

Se souhlasem autorky přesunuto ze zaniklých stránek The Music Times.