Heaven Shall Burn



Tenhle rozhovor se uskutečnil 22. prosince 2012 v německém Saalfeldu, kde slavili Heaven Shall Burn společně s Caliban 15. výročí od svého založení. Maika jsem zastihl v šatně, kde se ve společnosti kluků z ostatních kapel rozehrával na kytaru. A hned to začalo. Po podání ruky mi začal říkat slova, která umí česky – Spejbl, Hurvínek, Jaromír Jágr, Milan Baroš (dále znal jména sportovců, která neznám ani já) a do kolen mě poslala hořčice. Povídání to bylo příjemné, žádné hvězdné manýry, ale skromnost, která u spousty kapel chybí… ale na to už jsem si u HSB zvykl. Maik mě v tom jen utvrdil… Omlouvám se za až dětinské rozebírání některých, pro někoho nepodstatných, věcí. Doufám, že tohle povídání bude pro vás stejně příjemné jako pro mě.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Včera jste odehráli jubilejní pětistý koncert, dnes vás čeká koncert s číslem 501. Vzpomeneš si ještě na vaše první vystoupení? Jaké to tehdy bylo?

Náš první koncert… to je těžké. Můžu si vzpomenout na svůj první koncert, ale je těžké říct, který koncert byl náš první, jako kapely, protože někdo kapelu opustil, někdo do ní přišel…

 

 

Myslím první koncert jako HSB…

Jako Heaven Shall Burn ti to taky neumím říct. My jsme se o tom už několikrát bavili a nevíme přesně, který koncert byl pod jménem Heaven Shall Burn, a který ještě před tím, než jsme se jmenovali HSB.

 

 

Tys hrál v té kapele před tím?

Jo, jo, jsem zakládající člen.

 

 

A ty písničky, které jsou vydané jako bonus na re – pressu desky In battle there´s no law, to už jsou písně nahrané pod hlavičkou HSB? Myslím ty ještě se starým zpěvákem, které zní jako Earth Crisis…

Ano, přesně, to už byli HSB.

 

 

Jaké byly vaše plány, když jste tehdy začínali?

Snili jsme o tom, že najdeme někoho, kdo nám zaplatí cédéčko, někoho, kdo by nám mohl vydat EP nebo sedmipalec. O tom jsme snili. Nic takového, že bysme mohli být takhle velká kapela nebo tak něco. Kapela byla pro nás jenom koníček.

 

 

Dlouho s vámi není vidět Matthiase (bubeník – pozn.). Hodně lidí si myslí, že už s vámi nehraje. Vím, že s vámi hrají jiní bubeníci, například bubeník z bývalých Destiny. Na vašich stránkách je ale Matthias pořád napsaný jako člen kapely. Jak je to?

Matthias je na každý pád pořád členem kapely. Normálně s ním zkoušíme. Měl nějaké problémy se zády a musí ještě trénovat. Dnes s námi odehraje dokonce pár songů. Máme sice teď jiného bubeníka, ale Matthias už s námi normálně hraje, ale zatím… nemá tolik energie na to, aby mohl odehrát hodinu a půl trvající vystoupení. Musí ještě trénovat, ale je super, že je zase s námi. Je nás prostě pět kamarádů a nikoho nebudeme vyhazovat.

 

 

Ptám se na to každého, ale u vás mi to přijde jako povinnost. Jak se díváte, nebo, jak se díváš ty na novou vlnu metalcoru? Vy, když jste vlastně začínali, hrály kapely jako Earth Crisis, Morning Again, Liar, Sunrise a další a… dnešní metalcore je o něčem jiném. Jaký je tvůj názor na tyhle moderní kapely?

Spousta těch kapel, o kterých jsi mluvil a které my známe, oni neznají. Jednoduše nehrají pro tyhle moderní metalcore kapely žádnou roli. Ještě tak třeba Cannibal Corpse nebo tak. Ale to je stejné jako s emocorem. Před patnácti lety bylo emo taky něco úplně jiného než dnes. Před patnácti lety byly emo kapelami kapely jako jsou Lifetime nebo Endpoint nebo já nevím… Kritická Situace [kritikal situas].  To bylo emo! A dneska je emo jenom o… účesu (hodí si vlasy přes oči a směje se). Prostě se to změnilo, ale že bych to viděl nějak negativně, to ne.

 

 

Ne?

Ne, tak to prostě je. Vznikají nové kapely a s tím i nové trendy a na spoustu kapel se zase zapomene…

 

 

Jo, ale myslel jsem to tak, že dřív byl metalcore spojení toho metalu a toho coru, kde pro mě přípona core znamená hardcore…

Jo, to jo, ta političnost, ta se z metalcoru vytratila. Už to není, jako to bývalo u Earth Crisis nebo Liar a dalších, to je pravda.

 

 

A myslíš, že je to dobře?

Já myslím, že je to takhle v pořádku, protože hudba nemusí být pořád jen politická, ale není to nic pro nás. My jsme vždycky byli politická kapela a vždycky budeme. Zkrátka jsme politická metalová nebo metalcoreová kapela a budeme to tak mít pořád. Ale spousta kapel nechce mít nic s politikou a raději zpívají třeba o holkách a o lásce.

 

 

Když hrajete na velkém festivalu a třeba něco řekneš na podiu. Myslíš, že lidi znají vaše názory… teď nevím, jak to přesně říct, ale chodí pak za vámi lidé, kteří ríkají: „Souhlasím s tím, co jsi říkal, souhlasím s vaším názorem.“?

Myslíš, jestli se lidi zajímají o to, co jim někdo řekně?

 

 

Jo, přesně tak.

Musím říct, že jsem pořád dost překvapený, kolik lidí nám třeba napíše. Ze začátku jsme si mysleli, že se o to tolik lidi nezajímají, ale dnes díky internetu mají k sobě kapely a fanoušci dost blízko. Lidé píší e-maily, píší nám na guestbook… a spousta z nich se zajímá o texty – mnohem víc, než jsme si z počátku mysleli.

Je hodně lidí, kterým je to jedno. Existují dokonce fašisti, náckové, kteří poslouchají Heaven Shall Burn, ačkoli jsme totálně levicově zaměřená kapela, proti nacismu atd. Ale tito lidé se zajímají jenom o hudbu a ne o texty. To se samozřejmě děje taky, ale je také velká spousta lidí, kteří se o texty zajímají. Sám jsem opravdu překvapený, kolik e-mailů nám příjde, kde se lidé ptají na nejrůznější věci. Dostali jsem taky dost e-mailů z USA, kde se nás lidé ptali: Slyšel jsem, že jste křesťanská kapela, je to pravda?

 

 

A je to pravda?

Tohle nehraje pro mě žádnou roli. Když je někdo poctivý křesťan, nemanipuluje s druhými, nevydělává si tím peníze… a se svojí vírou dělá dobré věci a žije tak, že neubližuje druhým, potom myslím, že je jeho víra v boha v pořádku. Na druhou stranu, organizovaná náboženství nesou velkou vinu na tom, že lidé mezi sebou válčí atd. Co se tedy ještě našich textů týče, hrají pro spoustu lidí důležitou roli.

 

 

Co vás pořád motivuje? Myslím tím… hrajete třeba pěkné klubové koncerty nebo velké festivaly, třeba pro 20 000 lidí, příští týden zase, další zase, další zase… Mladé kapely sní o tom, že budou hrát pro velké publikum, že budou hrát skvělé koncerty. Co ale pořád ještě motivuje vás? Když hrajete 50 takových festivalů, tak to potom musí být přece pořád stejné…

Je to o změně. Hrajeme na velkých festialech, ale záměrně hrajeme i menší klubové koncerty, tak jako třeba ten dneska, prostě takové ty „Back to the roots“. Člověk potřebuje prostě změnu. Mohli jsme si pro dnešek pronajmout halu pro dva tisíce lidí a uspořádat obrovský koncert, ale mohlo by nás to pak nudit. Velké festivaly nás baví, protože se většinou potkáme s jinými lidmi. Jednou hrajeme na popových festivalech, pak zase na metalových festivalech, hardcoreových festivalech, na punkových festivalech… důležitá je zkrátka ta různorodost, změna. A to je to, co nás pak baví. Taky jsme po festivalu pro 40 000 lidí jeli odehrát koncert pro sto lidí – oba během jednoho víkendu, to bylo taky fajn.

 

 

Ale ne v poslední době, ne?

Ale ano, opravdu.

 

 

Fakt, pro sto lidí?

Jo, hráli jsem extra koncert, kde bylo během jednoho dne vyprodáno a nebylo třeba tolik peněz, ale bylo to fajn.

 

 

Zaznamenal jsem, že točíte nebo připravujete nový materiál pro novou desku. Invictus vyšel už před dvěma lety, jestli se nepletu. Bylo to v roce 2010, ne?

Jo jo, je to už dva roky. My všichni opravdu tvrdě pracujeme na nové desce. Myslím, že každý Heaven Shall Burn fanda po 5 vteřinách pozná, že jde o desku Heaven Shall Burn. Půjde o klasický HSB základ. Nepřipravujeme nějaké velké změny, bude to spíše „trademark“. Řekl bych, že deska bude možná o něco melodičtější něž poslední nahrávka, ale… Připravujeme také opět nějaké cover songy, zatím neprozradím, o které půjde… ale myslím, že to bude cool, a že to bude deska pro každého Heaven Shall Burn fanouška.

 

 

Na to jsem se chtěl taky zeptat. Psali jste, nebo… četl jsem, že „není důvod, proč měnit úspěšný tým“. Na druhou stranu, někteří lidé říkají, že jsou si vaše desky celkem podobné. Řekl bych že máte podobný mustr – včelíny, hluboké sekačky… opravdu nechcete zkusit nějakého producenta? Vaše desky si vlastně produkujete sami – ty a Ali.

Ano, ale to je to, co na druhou stranu spousta lidí chce, čemu rozumí. Nepracujeme s žádným producentem a vím, že hodně lidí řekne, že hrajeme pořád to samé, ale… tak to prostě je. Nechceme nic měnit.

 

 

Novou desku bude s váma nahrávat už Matthias…?

Ano, Matthias nahrává s námi, v těchto dnech jsme akorát ve studiu.

 

 

Vaše trilogie Iconoclast je už uzavřená. Bude nová deska opět koncepčním albem?

Ne, tentokrát nepůjde o koncepční album. Půjde o různé písně s různými texty… ne, nemáme žádný koncept.

 

 

Ve vašich textech se objevují osobnosti z dějin. Často jde o osobnosti nějakým způsobem spojené s válkami. Co vás nebo spíš tebe tolik fascinuje na válkách a podobných věcech?

Mě osobně hodně zajímají takové události z dějin, které překonají čas, dobu. Tedy… historie se opakuje. Člověk může najít 200 let staré události, které se dnes dějí znovu. Například, stejně, jako dnes napochodavali američané do Afgánistánu, tak tam už jednou byli Rusové, už tam byli i Angličané a… dějiny se opakují. Proto se snažím vyprávět události z historie, aby lidé viděli, že se to samé děje i dnes. Vždycky mi přijde zajímavé, když se někdo rozčiluje nad něčím, co je právě v těchto dnech aktuální.. Nevím, třeba nad nějakým zákrokem USA… rozčiluje se teď, ale deska, kde o tom zpíváme vyšla před rokem a půl a není to žádné aktuální téma, ale historická událost, která se už jednou stala.

 

 

Vím, že se taky zasazujete v boji o práva zvířat. Ty jsi vegan, mohl bys nám říct něco o tom, jak ses dostal k vegetariánství?

S vegetariánstvím jsem začal někdy v 15 nebo 16 letech a bylo to hlavně proto, že jsem chtěl být jiný než ostatní. Nebyly za tím nějaké politické důvody nebo něco takového, ale spíš zvědavost a snaha se nějakým způsobem odlišit. Potom jsem začal poslouchat hardcore a s ním přišly ty politické věci a tak. Logickým důsledkem byl pak další krok – stal jsem se veganem. Tím jsem teď asi 17 let a jsem takhle se svým životem spokojený. Ten přechod byl poměrně rychlý, člověk o tom začne více přemýšlet a logickým krokem je pak přechod z vegetariánství na veganství .

 

 

V kapele jste vegani všichni?

Dva jsou vegetariáni a tři jsme vegani, ale řekl bych silní vegetariáni – oni nejí vůbec vejce, jen si čas od času dají mléko nebo tak.

 

 

Také dříve většina z vás byla straight edge…

Tři, ale my jsme nikdy nebyli straight edge kapela. Nikdy jsme neměli texty o straight edge nebo tak něco… A pořád v kapele tři jsme.

 

 

Myslím, že jste byli čtyři, ne? (Následuje docela vtipné počítání a dohadování se o počtu sXe v Heaven Shall Burn – pozn.)

Né, tři…

 

 

Ty, Matthias, Marcus a také Eric…

Eric, Marcus nebyl nikdy straight edge.

 

 

Jo, Marcus byl.

Fakt?

 

 

Jo, mám doma videoz roku 2001 z Fluff festu. Tam má X na rukách a vím, že měl i triko straight edge, takové to, kde je straight edge napsáno coca cola fontem.

Nebyl to spíš Eric?

 

 

Né, Marcus

Tak potom jsme byli 4, asi máš pravdu. Teď jsme tedy sXe Marcus, já, Mathias a Eric už není straight edge. To se musím Marcuse… Potom je teda Marcus pořád straight edge.

 

 

(Smích) Ale tak, to není tak důležité.

Ne, ne, je, protože Markus vždycky říkal, nebo třeba i v rozhovorech říká: „ Neříkám, že jsem straight edge, nikdy jsem nebyl…“ On nepije, ale nemaluje si X nebo nenosí trika… já na něm ještě X nikdy neviděl. (Maik je opravdu překvapený, a je vidět, že nad tím opravdu přemýšlí :-) )

 

 

Já najdu nějaké fotky a pošlu ti je. (smích)

Jo? (smích)

 

 

Fakt si pamatuju na nějaký straight edge nebo drug free trika, ale není to důležité.

Ale jo, mě to fakt zajímá. Je možné, že nějaká trika má, ale X… Protože on vždycky říká: „Netvrdím o sobě, že jsem…  nemám to zapotřebí atd.“ Taky existuje spousta straight edge idiotů, víš, jak to myslím – jsou příliš negativní a ortodoxní…

 

 

Jo, taky mezi náckama je spousta straight edge…

Jo, jo, to je také důvod, proč se tak neoznačujeme.

 

 

V anketě 25 qustions with… (25 otázek pro…) byla otázka: Merch nebo CD? Tys vybral Merch. Všiml jsem si, že to odpověděli všichni. To samé řekl například i Scott z Carnifex a další… proč zrovna merch?

Když se podívám do svojí sbírky, tak vidím trika a desky, ale cédéčka mě moc nezajímají.

 

 

To je jedno, já nemyslel desky nebo cédéčka…

OK, kdyby nebyla otázka jestli CD nebo merch, ale vinyl nebo merch, tak bych vybral vinyl. Sbírám například desky Bolt Thrower. Mám víc než 70 nebo 80 desek Bolt Thrower...

 

 

Cože, to mají tolik desek???

Jo, jo. Jak už jsem řekl, sbírám desky a trika, ale v dnešní době je pro kapely důležitější prodej triček než prodej cédéček…

 

 

... protože si hudbu každej stahuje…

Přesně tak, ale když si mám vybrat mezi LP nebo CD, mám raději desky. Jsou i hezky udělaná CD, ale desky mám prostě radši.

 

 

Máte spoustu designů triček. Máte kontrolu nad designem merche nebo si i vymýšlíte nějaké designy sami?

Nějaké si dělámě sami, jiné nám vymýšlí merchandisingová firma a my pak řekneme, jestli se nám to líbí nebo ne. Ale máme spoustu designů, který bych si na sebe nikdy neoblékl (smích).

 

 

Na DVD (Iconoclast II, Bildersturm) máte video, na kterém nahrává Marcus vokál pro song Endzeit a pomáhá mu při tom jeho bratr, nebo „bratr“ já nevím kdo… Vypadají jako dvojčata, stejný obličej, podobný hlas…

To je filmový trik. Je to fake. Všechno, co je v tom dokumentu je fake a není možné to brát vážně. Chtěli jsme tím ukázat, jak snadno mohou média manipulovat s lidmi. Lidé na internetu nad tím vedli dlouhé diskuze: „Je to fake!“ atd. A to je to, co jsme chtěli, ukázat, jak snadně jde manipulovat. Že všechno, co člověk vidí na DVD nebo v televizi, nemusí být pravda. To bylo tou myšlenkou v pozadí.

 

 

Na vašich koncertech jsou lidé pěkně divocí a vy sami je často nabádáte k wall of death nebo k circle pitům.  Cítíte zodpovědnost, když například dojde k nějakému zranení?

To je dost strašné, když se někdo během koncertu zraní a člověk to vidí, nebo o tom slyší. To se pak cítíme dost špatně. Proto to také poslední dobou děláme už méně. Často říkáme, ať si lidé dělají, co chtějí, ale ať na sebe dávají pozor. A to se stává častěji, že tohle říkáme, protože vidíme, že je to nebezpečné a může dojít ke zranení, a to nechceme.

 

 

A umřel už někdo takhle při vašem koncertě – doufám, že ne?

Ne, ne, na našem koncertě ne, ale hráli jsme na jednom festlivalu, kde zemřel člověk během koncertu Hatebreed. Ne snad kvůli nějakému divokému tancování, ten člověk měl něco se srdcem, ale nejdřív to tak vypadalo, že to bylo právě díky tanci a byl to opravdu… zasraně ošklivej pocit.

 

 

Vypadáte jako ideální kamarádi. Už jsi o tom také trochu mluvil. Co vím, tak jste měli jen jednu výměnu kytaristy – Aliho za Patricka…

… ještě před Patrickem jsme měli jiného kytaristu…

 

 

… taky jsem slyšel, že jste měli dříve kytaristy 3, je to pravda? Myslím, že jsem viděl i nějaké video.

Ano, to jsem právě chtěl říct, že jsme chvíli měli tři kytaristy po tom, co k nám přišel Patrick. To video mohlo být z Ieper festivalu… Á, teď si vzpomínám, na Ieper festivalu jsme měli všichni X na rukách, teď jsem si vzpomněl… měl jsi pravdu. (smích) To bylo někdy v roce 1998, 1999, a to jsme měli asi 2 roky tři kytaristy.

 

 

Hádáte se někdy mezi sebou?

Co myslíš?

 

 

No, říkal jsem, že vypadáte jako dobří přátelé…

Jo takhle, ale jo, samozřejmě, že se někdy pohádáme, ale to rychle přejde. To je normální, jako když se prostě pohádají kamarádi. Další den už je všechno zapomenuto, nebo se někdo omluví a všechno je v pořádku.

 

 

Prostě, jak říkám: ideální kapela (smích)

Heaven Shall Burn slaví právě 15 let svojí existence. Co myslíš, jak budou vypadat HSB za patnáct, dvacet let?

Tak to nemám vůbec ponětí. Myslím ale, že už nebudeme hrát tak často, spíš si uděláme koncert tak čas od času…

 

 

Co bys dělal, kdyby zítra HSB definitivně skončili? Hrozná představa… (smích)

HSB nejsou moje povolání, dělám i jiné věci. Jsem například právníkem na univerzitě... ale, bylo by to nudné. (smích)

 

 

To je asi tak všechno, přeju vám minimálně ještě dalších 15 let…

Minimálně! (smích)

 

 

… přeju ti hezký vánoce a děkuju za rozhovor.

Já děkuju tobě a nezapomeň se podívat a poslat mi ty fotky… (smích)

 

 

 

(Samozřejmě jsem druhý den fotky a video našel a poslal Maikovi. Ten vzápětí odpověděl, že také prošel staré fotky a nějaké našel, takže je jasné, že Marcusovo tvrzení: "Nikdy jsem se tak neoznačoval.“ opravdu nesedí )