Acid Station: Máme rádi, když nás někdo jenom poslouchá

Acid Station: Máme rádi, když nás někdo jenom poslouchá

Ačkoli je jasné, že dnešní zrychlená doba jazzovým žánrům příliš nepřeje, i tak se na našem českém „písečku” dají najít pozoruhodná uskupení mezinárodních kvalit. Jedním z nich je bezpochyby ostravské jazz-rockové trio Acid Station. Mladá a velmi nadějná kapela, která si pomalu, ale jistě prošlapuje cestičku do toho „velkého muzikantského světa”.  Zkrátka a dobře moderní fúze, která jen málokoho urazí.

Kapela hraje ve složeníAleš Matoga (kytara), Michal Wierzgoń (bicí) a Vít Leher (baskytara). První a zároveň jediné EP Acid Station si můžete zdarma poslechnout na jejich Bandzone profilu.

14. června jste si zahráli na ostravském festivalu Jazz Open. Jaké máte pocity z vašeho vystoupení a jak dobře jste se podle vás zhostili role zahajování celého večera?

Pocity máme skvělé, publikum bylo výborné. Bohužel jsme si to neužili na sto procent, protože 2/3 z nás měly teplotu, a v sobě dávku antibiotik..

Po celou dobu propagace festivalu jste byli prezentováni jako „nejzajímavější objev na české jazz-fusion scéně“. Myslíte si, že jste takto zapůsobili i na obecenstvo?

Obecně nevím, co si obecenstvo pod jazz-fusion scénou představuje, ale panu Borisi Urbánkovi jsme za toto označení velmi vděční.

Vzhledem k tomu, že váš Bandzone profil nedisponuje žádnou biografií, myslím si, že nebude od věci se zeptat na úplně základní věci. Kdy a jak jste se dali dohromady?

Dohromady jsme se dali na jaře roku 2012, kdy jsem se jednou ocitl v hudebninách, kde vzadu jakýsi basista zkoušel jakousi aparaturu. Zvuky, které vyluzoval se daly vydržet, tak jsem si s ním zkusil zajamovat přímo v prodejně. Dokonce i oba dohromady jsme zněli snesitelně. Prodavač byl spokojen. S Michalem (bubeníkem) jsem se znal už z dřívější doby, kdy jsme spolu hráli v jazz-bluesovém souboru a byl pro mně jasnou volbou.

foto: Acid Station na 22. Setkání kytaristů, 2012, © Jakub Řehoř

Předcházely založení Acid Station nějaké společné kapely či projekty?

Jak jsem již zmínil, s Michalem jsem už hrál v bluesbandu od mých třinácti let. Víťa mezitím závodně plaval (i v reprezentaci).

Váš název přirozeně evokuje termín acid jazz, užívaný pro elektronický podžánr jazzu. Je název vašeho uskupení – tedy Acid Station – nějak spjat s tímto hudebním stylem, nebo vyjadřuje něco naprosto odlišného?

Název přímo spjat s tímto žánrem není, ale je jasné, že acid jazz jako takový měl na naši tvorbu také vliv.

I přes váš nízký věk zní tvorba prezentovaná na vašem jediném digitalně vydaném EP neskutečně vyzrále. Stylově jste jen částečně vyhranění, takže ve svých skladbách máte stále hodně prostoru pro různé experimenty. Jedno mě ale opravdu zajímá; jak jste se vlastně dostali ke svému žánru?

Co na to říct… Tak nějak si nás sám našel, chvilku si u nás pobude a uvidíme, kdy nás navštíví zase nějaký jiný.

Mladí už dnes o jazz a jeho všemožné odnože takřka vůbec nejeví zájem. Jak si to vysvětlujete?

Je to tím, že při poslechu této hudby není dobré být úplně opilý a moc si u ní všeobecně nezaskáčete. Máme prostě rádi, když nás někdo jenom poslouchá..

Myslíte, že byste mohli tuto situaci alespoň částečně „zachránit“ a oživit tak českou fusion scénu, která v 70. letech doslova vzkvétala?

Skutečně nevím, myslím si, že současná doba tomu není nakloněna. Mladí lidé mají jiné zdroje zábavy. Navíc mám pocit, že jsme teprve na začátku své cesty a máme se ještě hodně co učit, což samozřejmě ale neznamená, že bychom o to nestáli.

Zvláštním způsobem mi připomínáte další vyjimečné jazzové seskupení, které bezesporu patří mezi tuzemskou špičku – Robert Balzar Trio. Přestože používáte rozličné hudební obsazení, mám pocit, že kvalit těchto špičkových muzikantů v čele s kontrabasistou Robertem Balzarem za nějakou dobu taktéž dosáhnete.

Děkujeme za toto srovnání, jsme moc rádi, že nás už v prvním roce existence přirovnáváte k takovýmto muzikantům, ale přecejen to máme rádi trochu více „elektrické“.

Už jsem jednou zmiňovala, že jste vydali zatím jediné EP s eponymním názvem Acid Station. Jako třískladbová prezentace to stačí, ale co bude dál? Chystáte regulérní album?

Ke konci prázdnin nebo na začátku září plánujeme digitálně a zadarmo vydat další, nejspíš pětipísničkové EP, které bude volně ke stažení z webu. O tomto budeme všechny fanoušky informovat na našem bandzone nebo facebooku.

foto: Acid Station na 22. Setkání kytaristů, 2012, © Jakub Řehoř

V poslední době jste se zcela určitě dostali do povědomí vnímavějších posluchačů, kteří alespoň trochu sledují současnou „mladou krev“, a to zejména díky soutěži Boomcup a také každoročnímu Setkání kytaristů & spol., jehož posledních dvou ročníků jste se zúčastnili. Co vám tyto akce přinesly a jak na ně vzpomínáte?

Nejraději asi vzpomínáme na festival Setkání kytaristů, kde jsme se zatím vždy setkali s velmi poučeným a vřelým publikem. Cooltour, kde ostravská část Setkání probíhá má podle mého soudu nejlepší pódium a zázemí pro muzikanty v Ostravě.

Přestože hrajete v triu, váš zvuk je neuvěřitelně plný. Poradíte aktivním hudebníkům, jak „na to“?

Hrejte nahlas a moc tónů rychle za sebou.