Melodického rocku není nikdy dost: Anberlin míří na Rock For People!

Premiérově před tuzemským publikem stane americká partička melodických rockerů ANBERLIN. Nečekejte slzopudné ukolebávky, tito pásci to dokážou na pódiu pořádně rozjet!

Nejsem kazatel, jsem bavič. Heslo, které hlásá zpěvák kapely Anberlin Stephen Christian, napovídá, že americká pětice propaguje svou hudbou především pozitivní přístup k životu a muzice jako takové. Všeříkající je ostatně i název jejich posledního alba Dark Is The Way, Light Is The Place, kterou Anberlin vydali loni a kterou by měli představit také na nadcházejícím festivalu Rock for People.

Dohromady se alternativní poprocková pětice dala roku 2002 v Orlandu na Floridě. Hlavním nositelem myšlenek kapely je prý kytarista Joseph Miligan, Anberlin do sebe vsákli kromě jiného vlivy stylu emo, za své souputníky považují například kapely Fall Out Boy či Story of the Year.

Kapelu Anberlin je přesto těžké zařadit do nějakého jasně vymezeného hudebního „šuplíčku“. Pod vlivem amerického křesťanského punkrocku (který ovšem Stephen Christian popírá) vystupují například proti ilegálnímu stahování muziky na internetu a otevřeně hlásají, že se kritikami nenechají připravit o vlastní příjmy a obživu.

Byť jsou jejich názory mezi mladším publikem nepopulární, přístup kapely Anberlin se zřejmě nezmění. Kdo nesouhlasí s jejich hudební a životní filozofií, jednoduše podle jejich teorie nepatří mezi jejich fanoušky. Své názory neustále opakují v rozhovorech s novináři a jejich nadhled skutečně nemá s místy kýčovitými biblickými metaforami amerického křesťanského rocku nic moc společného.

Hudební základy kapely Anberlin stojí na punkových a tvrdých rockových základech. O jejich první demo nahrávky se poměrně netradičně zajímalo hned několik nahrávacích firem, prvotina Blueprints For The Black Market s hitem Readyfuls se pak objevila také v amerických prodejních hitparádách.

A Anberlin se nikterak netají tím, že přesně o to jim při nahrávání také šlo. Když pak při tvorbě nad druhou deskou Never Take Friendship Personal sestavu opustil zakládající kytarista Joey Brust, zpěvák Christian prohlásil, že mu stejně šlo pouze o sex a drogy. Kapela poté zrychlila tempo na cestě k mainstreamu a zachovala si tak vlastně svou čistou a upřímnou image.

Paralelně mezitím Anberlin pracovali také na vlastních verzích skladeb Boba Dylana či kapely Depeche Mode. “Mrzí nás, že mladé kapely přestaly poslouchat takové legendy, jakými jsou třeba právě Dylan, Rolling Stones, The Smiths, Beatles nebo The Cure,“ vysvětloval opět zpěvák Stephen Christian a přihlásil se tak jasně ke svým největším inspiracím.

Na třetím albu Cities v roce 2007 Anberlin dosáhli už na 19. místo žebříčku prestižního amerického hudebního časopisu Billboard, kritici jim ovšem stále vyčítali ten tolik proklamovaný křesťanský vliv a příliš mnoho patosu. Anberlin přijali výtky víceméně s humorem. Mimochodem, zajímá vás, jak vznikl jejich podivný název? Christian dostal prý kdysi od novinářů dotaz, jaká evropská města by rád navštívil. Odpověď zněla: „London, Paris, Rom... and Berlin.“

http://www.anberlin.com/home/
http://www.myspace.com/anberlin