MORNING AGAIN - As Tradition Dies Slowly

„Když jsi podpálil tenhle svět, tak taky jistě shoříš. Když křesáš kameny nenávisti a odmítáš svět nechat točit se dál. Kameny byly vrženy ze strachu z neznámého. Křičíš výkřiky odlišnosti. Neviděné jako součást nás. Láska se nikdy nemýlí. Potěšení je utrpení. Raději se přizpůsobíš. Cesta nejmenšího odporu. Překonej nejistotu. Odmítni stabilitu. Alespoň znám své pravé já. Jestli genetika nebo výběr. Nikdy ses sebe neptal, proč sis vybral milovat toho, koho miluješ. Sám sebe se nikdy neptáš.“

… tohle je text ke skladbě „Stones“, která otvírá desku „As Tradition Dies Slowly“ floridské kapely Morning Again. I když se jedná o starší nahrávku, s pravidelností se k ní vracím. Dnes jsem si ji znovu pustil v autě při cestě z práce. I když bylo auto příjemně vytopené, běhal mi po nohou a zádech mráz. Ne, že by se jednalo o nějakou magickou temnou hudbu. Ani tmavé, zasněžené lesy lemující cestu za to nemohly. S každou písničkou jsem si ale vybavoval, o čem je její text. Obsah sdělení byl u Morning Again vždycky na prvním místě. - i proto jsem začal tohle psaní právě textem. Lyrika MA je tak silná, že navždy změnila můj život. V letech náctiletých a ranných „cetiletých“ měla nemalý vliv na formování mých názorů. Ne, že bych slepě hltal a přivlastňoval si každé slovo za své. Spíše mě donutila přemýšlet a zajímat se o věci, které pro mě do té doby byly samozřejmé, automatické. Morning Again mi tehdy ukázali, že ke spoustě z nich existuje alternativa a také, že nic není tak jednoduché, jak se zdá. Dodnes si ta slova čtu a čerpám z nich inspiraci.

Texty nejsou samy o sobě na první pohled zřejmé. Jsou to básně psané v rýmech. Jejich význam se vám začne odkrývat až po několikerém přečtení nebo poté, co si přečtete obsáhlá vysvětlení - ta jsou také součástí bookletu a musím uznat, že kolikrát mě dostala víc, než samotný text. Na dobu vzniku této desky jsou témata textů nadčasová. Dnes už je to u spousty kapel standard, nebo spíš hodně vysoká laťka, na kterou málokterá z nich dosáhne a navíc, málokdy to té kapele můžete věřit. Morning Again to ale stoprocentně věřit musíte a taky budete!

Hudebně hrají MA metal hardcore. Jsou jedni z prvních, kteří hráli tento styl. Když „ATDS“ vyšlo, čítával jsem u reklam na něj v letáčcích a zinech dovětek: „Kdyby Slayer hráli hardcore, zněli by jako Morning Again“. Já si tedy podle toho, jak hrají MA představuji, jak hrají Slayer, protože je moc dobře neznám. Viděl jsem je sice jednou živě (což MA bohužel ne…), ale na tom koncertě jsem málem usnul a z té koule, kterou někteří nazývali zvukem, jsem nějakou zvláštní podobnost neslyšel. Proto si myslím, že by fandové Slayer brali Morning Again jako urážku svých idolů. Prostě MA hrají mix metalu a hardcoru, ve kterém převládá právě metal. Těžkotonážní riffy podpořené kopákovými salvami. Propletené prsty rejdí spíše v těch méně melodičtějších polohách hmatníku, a proto je nelze házet do jednoho pytle s moderními kapelami střihu August Burns Red či I Killed the Prom Queen. Spíše se orientujte dobou a kapelami, ve které hráli, tedy v devadesátých letech. Malinko bych je přirovnal k belgickým Liar. Ne snad, že by hráli podobně, ale ten feeling tam je cítit.

Nad tím vším kraluje Kevinovo vokál. Takový hlas jsem ještě neslyšel. Je to, jako byste zdrsnili hlas Scotta z Despair. A když říkám zdrsnili, tak tím myslím opravdu zdrsnili. Kevin totiž zní hodně nemocně. Zní, jako kdyby spolkl čtyřicítku šmirglpapír a do toho ještě rozkousal skleničku, jejíž střepy mu při řevu rrozřezávají hrdlo.

Takoví jsou přesně Morning Again - špinaví, rozervaní, hrdelní, neučesaní, naléhaví a přitom tak strašně pravdiví. „As Tradition Dies Slowly“ je deska, která má do konce života své pevné místo v mé diskografii a hlavně srdci.