Mike Patton - Mondo Cane

Pokud byste čekali další noiseovou facku typu Fantômas nebo Moonchild, budete překvapeni a to velice. Patton se tentokrát zaměřil na italskou populární hudbu padesátých a šedesátých let a naservíroval nám jedenáct velice povedených cover verzí, které nahrál s více jak šedesátičlenným orchestrem plus trubkou, klávesami, kytarou a bicí baterií.

Málokdo z nás asi umí italsky natolik, aby mohl posoudit, jak se s tímto (prý lehkým) jazykem Patton vypořádal, nicméně už ten fakt, že byl léta ženatý s Italkou (a v Itálii i žil), by mohl nasvědčovat tomu, že se nejedná o nějakou hurá akci. Ať je to jakkoliv, v podání jednoho z nejflexibilnějších a nejuznávanějších zpěváků dneška zní všech jedenáct skladeb naprosto výtečně (uchu italsky nemluvícího). Nálady skladeb se mění – otvírák je zasněná balada, po ní následuje jakoby z filmu vystřižená groteskní jízda, po které nás překvapí plačtivý valčík, který vystřídá asi největší hit desky – skladba Deep Down od Ennia Morriconeho, která zazněla ve filmu Diabolik, který mimochodem patří mezi Pattonovy oblíbené snímky (a Morricone mezi Pattonovy oblíbené hudební tvůrce). Co se nemění, je idea skladeb – stále se jedná o písně milostné a romantické. Takhle střídavě si plynule užíváme až na konec alba. Co však zamrzí, je fakt, že jedenáct skladeb uteče až bolestně rychle – celá deska má necelých 37 minut. Tuto Pattonovu tendenci k vydávání ani ne 3/4hodinových desek považuji za ošklivý nešvar…

Co se týče obalu, opět je se na co dívat – deska je schována v pestrobarevné obálce navozující lehce psychedelické vzpomínky na ona květinová šedesátá léta, poletuje na ní spousta motýlů a vrchní část obalu (u CD digipacku i u vinylu) je vyříznuta do tvaru napůl pacmana, napůl nakrojené pizzy, a v onom výřezu na nás kouká stylizovaná zeměkoule s Itálií v samém středu obrázku.

Mike Patton nás opět dostal, tentokrát však asi pro většinu těch, kteří budou mít odvahu si novou desku pustit, pozitivně. Mondo Cane je souborem pečlivě vybraných, léty prověřených kousků, precizně zaranžovaných a bezchybně zahraných a nazpívaných. Jedná se o asi nejlépe stravitelnou nahrávku, kterou Patton za celou svou hudební kariéru vypustil do světa, a vůbec bych se nedivil, kdyby za čas přišlo pokračování. Toho se však, s přihlédnutím k Pattonově neposedné, experimentální a neustále styly střídající povaze, asi těžko dočkáme.

P. S. Zde si můžete poslechnout skladbu Deep Down ve třech verzích:

Původní italsky: http://www.youtube.com/watch?v=tAv5Ip9v1dA

Původní anglicky: http://www.youtube.com/watch?v=VY6PV5MeEpU (hezký klip – část filmu Diabolik)

Pattonova italsky: http://www.youtube.com/watch?v=KqdAb--vUks

P. P. S. Pěkný a dlouhý rozhovor v angličtině s Mikem Pattonem nejen o této desce si můžete přečíst zde.