O'Brother - Disillusion

S vydáním debutu Garden Window, v Atlantě založení O'Brother udeřili akordem na posluchače. Uprostřed svých četných úspěchů, kvintet se svým celovečerním debutem zařadil mezi nejlepší alba roku 2011, podle výběru mnoha posluchačů na celém světě. Pozitivní přijmutí desky, umožnilo skupině značně cestovat, a ustálit se do příznivé pozice, před neodvolatelnou druhou desku. O'Brother si jsou naprosto vědomi své stálé sound síly a jejich nový počin není opravdu označen jako významný posun ve stylu vztahu k jejich prestižnímu debutu. Překlenutí propasti mezi dvěma zcela odlišnými hudebními oblastmi, rozčarovává kombinaci zranitelného indie rocku s drtivou tíhou zakaleného metalu. V tomto pravděpodobném párování pokračují i nadále a utvořili z toho charakteristický rys jejich díla.

"Outfitový přístup zůstal docela originální, ačkoli... "

O'Brother jsou na svém vrcholu, ponořují se přímo k citově bolestivým škrtům. "Parasitical" překypuje silnými melodiemi a hladké přechody postavené na zkreslených riffech a bušení basových linií, zatímco "Context" integruje obrovskou úroveň zkreslení s nádherně pulzujícím efektem. Většina skladeb udržuje dokonalou symbiózu indie rock a zakaleného metalu s barevnou pomlčkou post-hardcore. "Path Of Folly", hustá textura ukazující, že tento akt může být stejně evokující i ve svém vláčném - out režimu.

Další skladby, které očekávaně pohání druhou část disku, odhaluje skupinu v progresivnějších tendencích, často přecházející do rockové psychedelie a okolí. "Oblivion" Je chvályhodné, s pozvolným sestupem do šílenství, ale je to titulní skladba, která vyniká. Trpělivě odhaluje snový zvuk, přes hrozivě nahromaděnou a nemilosrdnou sérii násilných explozí, dokazující kvartetu podivný talent pro ruční práci s dynamikou. Později to znovu potvrdila svým průmyslově hozeném hávu skladba "Absence". Jediným zmýlením je "Radiance", nezaujetí, které neposkytne albumu uspokojivý závěr.

"Zpěvák a kytarista Tanner Merritt zůstává největším přínosem."

Jeho silný, ikdyž trápivý vokál hraje klíčovou roli při budování citového pouta s posluchači. Při mnoha příležitostech vykročí mimo jeho komfortní zónu, sloučením vášnivého vytí s šílenými výkřiky a znepokojující fistulace, která by udělala Mika Pattona pyšným. Ve skutečnosti, Merrittův obdivuhodně všestranný výkon je katalyzátorem pro celé album s nejvíce okamžiky. "Perilous Love", na této písní jde vidět, jak prochází různými stylistickými posuny. Bahnitý rockový hluk, ujednává s vhodně nastavenou divokostí. Inspirováno bouřlivým vztahem s otcem - boj se ztrátou paměti, spolu se zmiňovanou "Context" jde o hluboce osobní a originální písně. Vlastnosti, které se vztahují na většinu prací na záznamu.

Je to koncept duality s vlastní deziluzí. Křehké konfrontování s nabroušenými, zdrženlivě nebeskými pasážemi, pokrývající apokalyptické stěny zkreslení. O'Brother jsou stále zdatnější na vyvážení těchto rozdílných aspektů jejich produkce s každou novou verzí. Druhé album zní jistějším a dynamičtějším dojmem než jeho předchůdce, trvalý pokrok jak z hlediska soudržnosti a vynalézavosti. Záznam je půvabný spočívající také v intenzivních Merrittových vokálech, které půjčují hudbě jeho emocionální jádro. Celkově Disillusion určitě žije až k vysokým očekáváním, a je pravděpodobné, že O'Brother zaznějí později v uších u více z vás.

Disillusion: