Blind Guardian - At The Edge Of Time

Blind Guardian nás nechali opět čtyři roky čekat na nové album. Čekání se však vyplatilo a Slepý Strážce nás znovu zavedl do svého světa a to v plné jeho kráse. Světa fantasie, silných melodií a rozsáhlých epických ploch, zkrátka do světa skvělé muziky. Blind Guardian jsou tady takový, jaké je jejich fanoušci chtějí mít, ale při tom nezůstali stát na místě, či se nevrací slepě ke kořenům. Pouze se ohlédli do dob, kdy se jim hudebně dařilo nejlépe a s respektem k tomuto období zkusili podat svojit muziku opět trochu jinak. Musím se přiznat, že mě samotného, ač jsem skalním příznivcem kapely, „At The Edge Of Time“ po prvním poslechu nenadchlo, ale pak jsem s každým dalším jednoduše upadal do moci této povedené nahrávky.

Dost ale slov na úvod, nyní pojďme přímo ke konkrétnímu hodnocení. Je více než pravděpodobné, že skupina má vrchol své tvorby, v podobě období „Somewhere Far Beyond“ až „Nightfall In The Middle-Earth“, za sebou. I přesto by se dalo očekávat udržení jakéhosi kvalitativního standartu, jenž doprovázi tyto Němce po celou jejich kariéru. A dovolím si tvrdit, že tento cíl byl splněn, co víc, „At The Edge Of Time“ si drží v kontextu dosavadní tvorby kapely (a ostatně celé metalové scény) pozici lehkého nadprůměru.

Do děje desky nás uvede pompézní a tajemné intro v „Sacred Worlds“ a předznamenává tak povedenou epickou skladbu dělšího rozsahu, plnou střídání trvdších riffů s orchestrálními polohami, které tradičně doplňuje chytlavý refrén. Podobnou „Sacred Worlds“ je svojí strukturou a rozsahem už jenom poslední „Wheel of Time“. Ostatně tyto dvě skladby považuj za nejvydařilejší z celého alba. Jinak jistě fanoušky potěší typicky Guardianovsky power metalové hitové vypalovačky jako Tanelorn, Ride Into Obsession, Control Divine, či A Voice in the Dark. Kapela si také dala pozor, aby i přes delší stopáž na albu nebylo příliš mnoho hluchých míst a to se jim, troufám si tvrdit, povedlo. Pestrá hudební mozaika je složena z rychlotepých úseků, vybavených spíše ostřejšími speedovými riffy, a pomalejších pasáží, kde se našel prostor pro melodičtější party a symfonickou tvář Blind Guardian. To vše doplňuje bohatá instrumentální složka, tudíž monotónní opakování jednoho nápadu se zde také neděje. Hovořit o muzikantských schopnostech je zcela zbytečné, jelikož všichni zůčastnění platí za mistry v oboru. Jediné, co mi na desce příliš nevonělo, byl její zvuk. Přece jenom by trochu výraznější kytary přes vrstvené vokály neuškodili a přinesl si by albu trochu metalového řízu.

Tito němečtí bardi se zkrátka zase jednou sešli a jakoby pro radost si složili další povedené album. Blind Guardian si hledali ve vodách power metalu vždy svoji osobitou polohu a ta se jim již před nějakým časem podařila najít. A mám pocit, že na „At The Edge Of Time“ se kapela ani nesnažila hledat něco objevného, nového, jen dále rozvíjela, co jí jde nejlépe. Konec konců, není se čemu divit, Guardian už něco dokázali a roli stylotvůrců tedy nechávají, zcela oprávněně, mladším. Tento aspekt samozřejmě musím uvážit při hodnocení, ale muzikantům ho nijak nevyčítám. Slepý Strážci prostě špatné alba netoči a nová deska to jen potrvrzuje