Když už nevíš co...

Mam trochu problém s dnešním krásným, prosluněným, nedělním ránem. Na dnešek jsem spal dvě hodinky, na včerejšek celých pět a na pátek taky nějaký čtyři... Celej tenhle tejden se v podstatě pomalu šoural k pátku, kdy jsem ráno s tátou nasedl do auta a vyrazil do Hradce koupit si novou kytarku. To byla asi hlavní věc, co mi bránila spát. Pak to teda byla ještě tahle pecka...

Čímž bych chtěl zároveň vyjádřit svou nespokojenost nad rozpadem tohohle Black&White tanečního dua. Loni byli na Open Air Festivalu. Strašlivě pršelo a já byl po celodenní štaci v kotlích všemožných srdcerváčů. Já blb, těsně než začli Faithless hrát, jsem to zabalil, když dohrávali Royksopp. Dobelháme se po těch tak 3 kilometrech panenskýho letiště do stanu, aby mě za hodinku obrali o dva litry, pět stravenek á 50 a jeden dolar. Tohle mě poměrně nasralo. Koho by to taky nenasralo? Tak jsme jeli na drobáky domů. Žádní Kasabian. Festivalovej autobus byl plnej nasranejch lidí v podobný situaci... Lidi jsou kurvy.

Ta halda poletujících malých mušek před oknem mi připomíná včerejší rejdění v Divadle Pod lampou, kde hráli Rattle Bucket svý aprílový minitour s novým basákem Samem a Shogun Tokugawa. Docela povedená taškařice. A vyhrál jsem cédéčko. Och! Což mě ale přivedlo na další problém tohohle ponurého depresivního rána, kdy ještě smrdim jak po nonstop týdenní jízdě v nonstop fetka-vágus baru u nádraží. Posledních 5 desek, co jsem dostal, má papírovej obal. Chápu zelenochtivý pampeliškožrouty, Radiohead si na tom budujou image už docela dlouho, ale proč sakra? Kdo by vyhazovoval cédéčka do lesa? Když se cédéčka stejně nepordávaj, žejo...

At the Drive In je výborná ukňouraná americká kapela, se kterýma jeli Sunshine tour po Americe. Nevim, proč sem si na ně vzpomněl. Možná proto, že jsem včera asi 2 hodiny poslouchal superstory z Duplexu, Mazanýho králíčka a jim podobných podniků, kde se strašně práší a když tam vlezeš, vylezeš jak mlynář. Nebo jako superhrdina. Zpět k těm magorům z El Pasa. Až teď jsem zjistil, že v nich hrál Omar Rodríguez-López, skvělý to kytarista, který natočil psychodesku s Johnem Frusciante. Doporučuju. A jestli si tihle kluci nefoukli, než vylezli na stage, tak jsem vyspanej...

A protože, že už sem toho napsal víc než je třeba, posílam poslední pecku. Enjoy&stay tuned!