Weezer - Hurley
Čtyřčlenná americká pop-rocková formace Weezer v září vydala u labelu Epitaph svou osmou řadovou desku Hurley, která podle slov Riverse Cumuoa, zpěváka Weezer, měla zaobalit svůj tradiční popový projev do syrovějšího rockového hávu. Z toho by se dalo vyvodit, že se vrátí ke „svým kořenům“ z prvních desek, kde se čtveřice nebála hrábnout do kytar.
Tvorba kapely stojí dlouhodobě na třech pilířích. Tematicky pojednává o fenoménu „loserovství“. Často využívá pop-kulturních odkazů ve všech ohledech spjatých se svou tvorbou, což kapela dokazuje i na obalu této desky, kde je vyobrazen herec Jorge Garcia, známý svou rolí Hurleyho v seriálu Ztraceni. Třetím pilířem je jejich hitovost. Zde jako argument postačí jmenování jejich největších hitů – Buddy Holly, Island in the Sun, Perfect Situation, Beverly Hills či Pork and Beans.
Signálů k tomu, že se kapela navrátí ke svým kořenům a zapomene na periodu „kalkulovaných a mustrovaných singalongů“, jejíž datace se mezi hudebními publicisty různí, ale vztahuje se především na jejich tři přecházející desky, bylo vysláno před vydáním desky povícero. Ať již přechodem k nezávislému vydavatelství či právě Cumuovými prohlášeními. Kapela ovšem nezapomněla na své předcházející počiny a odlesky předcházejících desek jdou zaslechnout. Označování Weezer za indie po prvních deskách bylo patrně dezinterpretací.
Je to kapela především popová, což dokazuje i na této desce. V prvním singlu Memories, jak již název napovídá, vzpomínají. V celém albu nevzpomínají však čistě na své začátky, ale na celou svou kariéru a v podstatě celý život od puberty. Zavrhnutí předcházející části tvorby se nekoná. Na Hurley spájí prvky ze obou svých klíčových period. Jejích návrat k ráznějšímu rocku není svázán s indie, ale s popem.
Na nové desce zapomínají na podivné hudební citace jako je především slyšet na Ratitude v písni Love Is the Answer. Nalézají svůj současný zvuk v pop-rocku toho nejméně možného hanlivého významu tohoto slova. Globální hitovost, která má potenciál z radiového omílání zalézt pod kůži zcela všem, je upozaděna. Neopouští však hitovost, ale omezují ji právě do žánru pop-rocku a jeho posluchačům.
Hudební server Pitchfork, který podrobuje Weezer sžíravé kritice, často polemizuje nad dospělostí frontmana a skladatele Riverse Cumua, s pohledem na textovou stránku jejich hudby. V lecčem mají pravdu. Chlapecké vzdory nad výsměchem, že ho kluci viděli, jak se drží s holkou za ruce, jsou i na této desce.
Ovšem z žánrového hlediska vychází tato kritika naprázdno. Byl-li Weezer někdy indie, tak jím již dlouho není. Je to vepřové a fazole, analogicky k jednomu ze svých největších hitů. Opovrhovat záměrem jejich snažení – vytvořit soundtrack k rané pubertě chlapců ze střední třídy a vyrovnávání se s jejich „geekovským“ společenským cejchem ve škole – je z pozic hudebních fajnšmekrů je pochopitelné. Kapela Weezer má ovšem jiný status než dělat „slušný rock“. Je to díky svému nenáročnému mainstreamovému projevu „vstupní kapela do žánru“ a tak by s ní mělo být nakládáno. Že tuto roli většinou hrají interpreti o dvě dekády mladší je otázkou zarážející, ale zcela jinou…
1. Memories
2. Ruling Me
3. Trainwrecks
4. Unspoken
5. Where's My Sex?
6. Run Away
7. Hang On
8. Smart Girls
9. Brave New World
10. Time Flies