Suicide Silence, Emmure, Deez Nuts, The Word Alive...

Po sympatickém výkonu na letošním ročníku Rock For People se v rámci svého headline turné po několika měsících do Čech vrátili mladíci Title Fight. Jako místo konání byl agenturou Conspiracy vybrán legendární klub 007 na Strahově, v pozici předkapel si s sebou Title Fight přivezli spřátelené Balance and Composure a Transit.

Byl jsem poměrně příjemně překvapený, když jsem po sedmé hodině dorazil do klubu, kde již nervózně postávaly a posedávaly hloučky nedočkavých fandů. První kapela večera na sebe dlouho nenechala čekat a chvilku před půl osmou se tak na pódiu objevili Transit. Ti jsou spolu s Title Fight a Man Overboard označováni za největší naděje pop-punku a během svého setu to Transit jen potvrdili. Těmhle sympaťákům jsem totiž uvěřil každé slovo, každý tón, který ze svých nástrojů vydali. Bylo vidět, že to se svojí hudbou myslí vážně a že si na nic nehrají. Pánové byli také očividně dobře naladěni a s úsměvem na tvářích zahráli jednak ty největší pecky ze svého aktuálního alba „Listen and Forgive“, jako například klipovku „Long Lost Friend“, nebo „1978“. Největší ohlas ovšem měl cover na kultovní song „No Cigar“ od švédských Millencolin, kterým nadchli snad všechny přítomné.

Nabitý energií ze setu Transit jsem se těšil na to, co předvedou kolegové Balance and Composure. Jenže ona energie ze mě zase celkem rychle vyprchala. Jejich melancholicky laděný emo/hc mě na živo vůbec neoslovil a chvílemi jsem se až nudil. Světlým momentem byla píseň „Separation“ ze stejnojmenného alba, která mé zklamání alespoň trochu zmírnila.

Kolem čtvrt na deset se na pódium konečně dostali netrpělivě očekávaní Title Fight a bez jakýchkoliv okolků a varování začali svojí energií nabitou hc show. Žádné zbytečné přestávky mezi písněmi, kdepak, na tohle se nehrálo a jejich set tak odsýpal hodně rychle a songy na sebe skvěle navazovaly. Setlist se skládal jednak z nového alba „Shed“, ale také z vybraných starších hitů a rozhodně největší rozruch způsobily písně „27“ a "Shed", které spolu s kapelou odzpívala většina zúčastněných. Title Fight v klubu zněli mnohem lépe než na velkém pódiu na RFP, kde působili tak trochu zakřikle a potvrdili moji domněnku o tom, že se jedná o typickou klubovou kapelu, která má velkou budoucnost před sebou. Bohužel jejich čtyřicetiminutový set velmi rychle utekl a s úderem desáté hodiny se po dvou vymodlených přídavcích museli Title Fight pakovat.

Co dodat na závěr? Doufám, že podobných akcí bude v budoucnu jen přibývat. Je fajn vidět kapely, které to se svojí hudbou myslí vážně, na nic si nehrají a ještě k tomu dovedou odehrát tak skvělý koncert jako Title Fight a Transit.