Minute of Fame - křest EP

Předposlední únorová sobota byla v plzeňském klubu Pod Lampou ve znamení hardcore kapel. Plzenští Minute of Fame zde křtili své nové EP a přizvali si spoustu hostů.

Jako první zahrála pražská kapela Skywalker. Názvy písniček sem psát nebudu, protože mě jejich výstup nikterak nezaujal a nebylo jim moc rozumět. I když frontman kapely si pochvaloval zvuk v našem klubu se slovy: " Ku*rva to je ale zvuk!". Jejich hudba mi místy připomínala americké Blink 182, tak jsem si občas říkal, zda-li jsem na správném koncertě.

Druhá v pořadí zazněla kapela z Karlových Varů s názvem Drag Me Pissed, která úroveň poněkud zvýšila. Zpěvák a zárověň basák kapely, má charakteristický řev, který mě docela zaujal. Písničky byly obvykle ve stejné režii. Zaujal mě výraz v jeho tváři a jeden song se stále se opakujícím textem "Voulez vous coucher.."

Hřeb večera, avšak ne poslední účinkující byli Minute of Fame. Na jejich výstup jsem se hodně těšil, protože kluci se zlepšují rapidně s každým koncertem. Je poznat, že na sobě dřou a dávájí do koncertů maximum a to se mi líbí. Začali, tak jako na jejich EP - Intrem, kdy zpěváci Wenix a Bert zmizeli z podia a viděli jsme pouze bubeníka Sádla, kytaristy Bosse, Pháju a basistu Chosého. Poté Wenix s Bertem doslova vtrhli na plac a show začala. Slyšeli jsme Minulost, Sen, Bolest, Lžeš, Závislost a jediný song s anglickým textem s názvem Anglická. Jejich výstup byl rozdělen na 2 části. Mezitím byla přestávka, kdy kapela pozvala na podium k sobě lidi, kteří jim pomáhali s náhraváním a designem jejich EP. Druhá část byla více instrumentální. Jako přídavek opět zazněl Sen. Během koncertu se pod podiem objevovali slečny, které prodávali EP za symbolických 30 kč. Jelikož jsem nechytil jedno z mnoha těch, které se vyhazovaly do publika, klukům jsem rád peníze za jejich práci dal.

Než nastoupila poslední, nikoliv výkonem, horažďovická kapela AT8ONTHEPINGPONGTABLE, byla menší technická přestávka, protože si kapely měnily aparaturu.  Čekal jsem na ně hodně dlouho. Spoustu koncertů, kde vystupovali jsem nestihl, takže jsem se těšil, až je uslyším. Uchvátil mě Radkův zpěv, nic podobnýho jsem na naší domácí scéně neslyšel. V playlistu, který jsem si po skončení koncertů vypůjčil, zazněly songy Get Out, Despiteful, Cheyne Stokes, Zoidberg Assassination, dále jejich nejstarší a snad i úplně první písnička Second Side, pak cover Finish Him a jejich (i naše) nejoblíbenější Wonderland. Během breakdownů většina publika začala napodobovat kondora (zvednuté ruce a pohupování nahoru a dolu) a není od věci, že se jich styl nazývá condore-core.

Ze začátku jsem byl mírně zklámán, avšak po posledních dvou kapelách jsem měl opravdu radost, že jsem přišel a zpříjemnil si tím sobotní večer. I na publiku bylo vidět, že se skvěle bavilo a to si myslím, že je pro kapely nejdůležitější. Za kvalitu fotek se omlouvám.